Stvořiti
Stvořiti. — co. Zuby tak sličně stvoři (zavřela, clausit), že každý mnějieše, by byla umřela. Apoll. Mus. 1863. 290. — co z čeho. Divné věci z ničehož stvořil. Št. Kn. š. 36. (17.). — koho proč kam. Pro něž jej jest Buoh na svět stvořil. Št. Kn. s. 180. — kde (čím). Tam si nový můžeš s. svět myšlénky silou. Vrch. Taký se tu křik by stvořil. AlxV. v 1529. (HP. 37.). Taký by zvuk hi křik stvořen. AlxB. v. 69. (HP. 73.). — koho komu k čemu z čeho. Hospodin mu Evu ku pomoci z kosti stvořil. 1450. Mus. 1884. 241.