Stvrditi
Stvrditi, stvrď, -dě (íc), il, zen, ení (na Slov. děn, dění); stvrzovati = tvrdým uči- niti, upevniti, härten, hart machen, befesti- gen. Jg. — co, koho: biskupa (upevniti). Martina. On to stvrdil (= s určitostí, s ji- stotou pravil, ujišťoval). Stach. Král ráčil jest všecka práva s. hornikuom. Dač. I.125. S. pokoj, něčí vóli, křivú kletbu. Hus I. 100., III. 126., 230. — co čím (kde). Prkna hřebíky s. (upevniti). Kom. Ve své řeči po- volání pohanů Petrem osvědčené výrokem prorockým stvrzuje. Sš. Sk. 180. S. co dskami. Václ. I. Tou svorností Turci věci své stvrdili. V. Něco svým podpisem s. V. Něco důvody s. Svou výpověď přísahou s. — co koho v čem, kde. Něčí nedostatky pochlebováním v něm s. V. Někoho u víře s. Eus. S. někoho v jeho vieře, u vieře, Hus I. 321., II. 178., Dr. v. 32., v jeho vuoli. Hus III. 167. — koho k čemu = potvrditi, bestätigen: k faře, k biskupstvie, k obroku. Hus I. 400., 344. — koho zač. Aby je za svaté s-li. Hus II. 183. — jak. Aby kom- paktata stvrzena byla miestem i časem podlé rčenie jich. Let. 122. — koho na co: na úřad. Cf. Stvrzení. — se. Roh se s-dí = stvrdne. Db. Stvrdí se jako kovářovy na- kovadlen. BO.