Styděti se
Styděti se, stydím (zastr. styzu), styď, -dě (íc), ěl, ění; stydívati se. S., cf. stud. Vz Gb. Hl. 145. Strsl. styděti se, erubescere, davon stud?, pudor; rus. prostygnutb a pol. stygnąć vergleicht J. Schmidt Indog. Vo- kalis. I. 178. mit lit. stugti, steif werden, Mkl. L. 161. S. se = hanbiti se, sich schämen. Jg. — abs. Náramně se s.; Nic se ne- styďte; Neumí se s. V. Styď se o to po že- brácku prositi, čeho silou vlastní můžeš dobyti. Kamar. Pase, pase neboja se, vije vinky nestyďa se. Sš. P. 305. Styděla se, až jí před očima pálilo. Us. Dbr. Lépe jest krátce se s. nežli dlouhý čas želeti. Koll. Kdo se nestydí, nedojde hanby. Ros., C. Kdo se sstaral neboje se, ten živ bývá ne- stydě se. D. Nestydíš se. D. Nestyď se, není to v pytli — jestiť to na božím světle (když se žádá děvče za hubičku). C. — se koho, se čeho = ostýchati se, straniti se ně- čeho, jako slovesa bázně : lekati se, báti se, hroziti se, děsiti se. Brt. Sám seba sa styď, jestli nechceš před jinými nikdy zahanben býť; Jak sa seba stydíš, budeš sa i zlého varovať; Kdo sa seba stydí, ctný bývá u lidí; Styď se sám sebe satného, budeš stydět se druhého. Na Slov. a Mor. Tč. S. se svědkův. Jel. Stydí se jí. D, Ros. Boj se Boha, styď se lidí, nehřeš více, pán Bůh vidí. Prov. S. se lidí. Svěd. Styďme se již té lísavé řeči. Sš. Bs. 194. Kdo se Boha nebojí, ten se lidí nestydí. Mudr. 13. Divno mi, že se toho nestydíš. Kterak jsi smyslu pozbyl, ze se své nahoty nestydíš. Pass. 386., 693. E, ež ty jsa tak veliké knieže toho se nestydíš! Výb. I. 310. Svých súsedov, již tu biechu, se stydieše. Výb. I. 889. Styďte se zlosti vaší (m.: své). Kom. Lidé najviece toho hřiechu se stydie; Stydě se Boha, proti němuž jest Hřešil; Neroď se s. kříže Kristova. Hus I. 202., II. 318., III. 75. (Tč.) - Dal. 116. — Cf. Žes tak povýšený nad lidi, každý se tebe ustydí. Výb. Zastyďte se mužie takých řečí. Výb. — se kým, čím (před kým) znamená předmět, jenž jest příčinou našeho studu. Brt, Tím se král počne velmi s. Dal. Páni stydí se kupčením. Št, Kn. š. 154. Kdo se muú s. bude před lidmi, budu se jím s. před anděly. Št, Nestydě se jimi, ale chlubě se o nich. Chč. P. 55. a. Najmilejší, prosím já vás v žaláři sedící, jímž se ne- stydím, pro pána Boha v naději trpě. Hus 19./1 1415. Ktož se Ježíšem styděli. Smil v. 2055. A mně tím otcovstvím s. se do- konce třeba není; Kterou (řečí) by se nic nestyděla pražská hokynářka. Kos. 01. I. 114., 298. Jímž se oni stydí. Chč. P. 55. a., b. Panie cné válkú sě stydiechu; K vám se nevěrú nestydímy; Na Turště sě nestyd bě- hem; Svým rodem sě s.; Tú vojnú počě sě král s. Dal. 22., 27., 34., 136., 177. Kto se Kristem styděl a jeho slovem, bude od Krista zavržen; Aby nestyděli se najchuž- šími; Stydí se jimi (přáteli); S. se svým pokolením; Hřiechem se nestydí. Hus I. 147., 317., 441., II. 260. (Tč.) Smrť nebojí se bohatého, ani se stydí chudým. Št. Kn. š. 272. Ježíš se jimi bude vždy styděti. Výb. — se za koho, zastupuje instrumental causae (čím) a užívá se v novější době vůbec této vazby. Brt. Za nic se nestyděti. V. S. se za lež, Jel., za zahálku, Sych., za někoho. D. Nestyď se za to. Us. Dch. Naše vlastní dítě se za nás stydí. Us. Já bych se styděl za své ozdoby. Jel. En. m. 65. Nebo se ne- stydím za evangelium. Sš. I. 25. Kdo se za svůj jazyk stydí, nepatří mezi lidi; Blázen kdo se za chudobu před jinými stydí. Us. Tč. Nestyďte se za mne a vyprovoďte mne do tej cizí země; Já kolíbat neumím, za kolébku se stydím; Otrhaný chodíš, já sa za fa stydím; Dy ty idžeš kole našich oken, za mne se styd*íš. Sš. P. 72., 202., 291., 404. (Tč.) Ani se za svú hanbu stydie. Smil v. 934. Zlé věci činie, avšak se ještě stydie za to. Št. N. 148. Kdo se nestydí za hubu, dostane do ní aneb přes hubu. Prov. Styď se za svůj děravý jazyk (o tlachalech). Sych. Kdo se za vlastní řeč stydí, hodenť potupy všech lidí. Koll. Ten zlosti rád vidí, kdo se za zlosti nestydí. Slov. Tč. Za sebe se s. musíme. Kom. — Ev., Háj., Št., Br., Kram., Bart. 96., 135., Kom. D. 46. - se před kým (proč). Styďte sě před obcí a osadú pro bezpravie. BO. S-ím se před tím pánem. Ros., Ojíř, Jg. S-dí se tebú spasitel před zástupem. Hus II. 405. Člověk, jenž smrtelně hřešie, jest hovadný, že jakož ho- vado, což činí, tiem se nestydí před Bo- hem, též on. Hus II. 129. Vz Styděti se čím. — Pozn. Často stačí a jest lepší ge- nitiv. Stydím se ho, m.: stydím se před ním. Ale cf. hořejší příklad ze Št. a před- cházející příklady. — jak: v hrdlo se s. (za něco). Sych., D., V., Č., Dh, MP. S. se až po uši. Us. Z té duše se stydím. Sš. Bs. 18. — v čem, kde. Nectnostná panie často své vlastní čeledi mosí se krýti stydiec se jí v tom. Št. Stydí se jako plesnivé boty v jarmaře (= nestydí se). U Litomš. Bda. Stydí se jako koza v zelí (velmi málo). Us. Jirásek. — s infinit. Stydím se pravdu vyznati. Kom. Herci světa styděli by sě zapřieti svého v boji světském hesla, ale nestydie sě v duchovniem zapřieti Boha; Kterak biedníci nadutí stydie se slúti všech kresťanov bratřie?; Protož styď sě člověk býti pyšným; Kopati neumím, žebrati se stydím (Luk. 16. 3.). Hus I. 108., 318., II. 31., 297. (Tč.), ZN. Styďal jsem sě prositi pomoci královy. BO. — že. Stydím se, že jsem to učinil. Us.