Sudba
Sudba, y, f. — souzení, das Urtheilen, Urtheil. Bern. Strsl. sadbba (sadi-ba), ju- dicium, -ba příp. Mkl. B. 214. Příčinou jed- noho hříchu a jednoho hříšníka vynesena s. Sš. 1.165. — S. = kritika, die Kritik. Marek., Dk. — S. = osud, das Schicksal, Loos. Č, Krok. Sv. Matouš vyšší s-bu v tom města toho vyvolení spatřuje. Sš. Mt. 60. Pořád snášej príkrou zlobu s-by. Sš. Snt. 9.