Sudlice
Sudlice, e, f. = končíř, burdýř, kopí. Bj., V. Staroslov. sulica, hasta. Das Böhm, sudlice zeigt, dass sulica nicht mit litau. šullas zusammenhängen kann. Cf. staroslov. suja, sovati, mittere. Mkl. L. 175, Sudlice = druh kopí s dlouhým bodcem, pod nímž vyvstávaly stranou dva háky. S. N. Die Lanze, Partisane. Cf. Hrš. v Km. II. n. b. 121. A já nejprve dal jsem jemu sudlicí ploskú. Pč. 25. Tu ani s. ďábla odrazí. Hus III. 135. S-cí tě hodím; Sudlicí bil na ty, kteří as . . . NB. Tě. 78., 104. Z rathauzu okny mecíce na sudlice a voštípy brali. V. Neustoupím z svého místa proti oštípu a dlouhé sudlicí. Rad. zv. Železnými sudlicemi jejie prsy z kořen vydřievše. Leg., Kat., Výb, I. 298. 23. Podobné jako motovidlo s-ci. C. M. 572.