Suchopár, suchopar
Suchopár, suchopar, n, m. = místo suché, vyprahlé, kde nic n. málo co roste, prahlina, apricum, locus arridus, trockene Heide, dürrer Boden. Jg., Rst. 499. Žádnému nemůže býti samota s-rem, když víra jeho živa jest. Sš. L. 92. Žalo děvče, žalo trávu u panského suchoparu. Č. Na tom s-u nuzně se napase ovce. Us. Nyní sedím na s-u (na holičkách). Prov. Vz Nesnáze. Jg., Č. — S., a, m., trockener Patron. Rk.