3. Suíti
3. Suíti, snidu (zastr.), dříve a na Slov. = sjíti, sejíti = a) dolů jíti, herabkommen. Plk., b) pojíti, zahynouti, zu Grunde gehen. Musíť hanebně sníti. St. skl. Když sendu v zpirznenye Ž. wit. 29. 10. Nemúdrý i blá- zen sendu. Ž. wit. 48. 11. — odkud. S. s toho světa (z toho světa). Štelc. — v čem. A v tom boji rád chci s. Dal. — od čeho. Nedajte jim od haduov s. Pass. 924. — kdy. Potom v čase nevelikém Kostus snide. Kat. 112. — se s kým = setkati se, zusammen- treffen. S. se s nepřítelem, handgemein wer- den. Dal. — kam. Sluncu sě uda pod zemju sníti. Anth. I. 48. Nemohu k vám sníti (se- jíti). BO.