Sukně
Sukně, sukeň, sukénka, sukeněčka (VSlz.) Mkl. Etym. 333. b. Byl ještě v sukničce (malý). Us. Fč. S. kostelníků, ministrantů.
Hnoj. Nic aby mu dáno nebylo nežli sukně
a meč. NB. Tč. 260. Nechal tam sukni (za-
hynul tam). Tkč. S. mužská, vz Zhrt. I.
236, přes odění. Zb. Kn. I. 154.. 60. — S. ženská. S. v 13 a 14. stol Cf. Zbrt. Krj. 29., 60., 89., 90.. 246. (svrchní, lat. surcotium. fr. surcot), 267. (přiléhavé, pře- pásané). Tk. VIII. 538. S. s obruči, kortu- kál. portugal (z fr. vertugale). partikal, kri- nolina Vz Fenill. Nár. list 1890 č 333. odpoled. list. S na Slov. Cf. NZ. I. 185. S. bělavá. Koll. U hřebíku, na němž visela s.. modlil by se 14 dní (o tom, kdo má rád děvčata). U Třeb. Bkř. S. jako buben, zvon, koš (naškrobená); Nepleť se mezi s-ně (ženské); Na s-ních by ho odnesli (o zamilovaném): Přilepil se jí na sukně (běhá za ní); On má s-i a žena kalhoty (je pod pantoflem); Nemůže dotáhnouti sukni, s. se jí zdvíhá (o těhotné); Je jí plné s (o tlusté); s s ní padají, vytřásl by ji ze sukní (o hubené); Nemá ani s-ně (chudá): Vyprášil jí s-ně (vybil); Natřásl jí s-ně (objímal ji); Kouká po sukních (po žen- ských) ; S. jí jdou od pat (je pořádná): S-ně se jí plincají (neumí choditi): S. shr- nutá, vyhrnutá, vykasaná, podhrnutá. Us. Tkč. — S. v bot. Cf. Rosc. 6