Sukně, ě, suknice, e, sukničkaSukně, ě,
suknice, e,
suknička, y, f., gt. pl. sukní n. sukeň S.
= oděv ze sukna, tuchenes Kleid. BO., Ros. —
S. =
jakýkoli svrchní oděv. S., od
sukna, bylo roucho vlněné, které za starodávna nosili muži i ženy. Jir. Der Rock, das Obergewand. 8. oděvací (plášť), dlouhá městská s. (toga), s. s rukávy, zlatohlavová ; vráska (záhyb) s. V. S. pod kůtky, s. dlouhá až do kůtků. Kom. S. žákovská, plátěná (plátěnka). V., krátká jezdecká
, vojenská na zbroj. Kom. S. pre- movaná něčím, šedá, umlená, strhaná, lněná, vlněná, všední, sváteční atd
. Šp. Lněná s
. nejvyššího kněze u židů. Dch. Sukně muž- ská. Pč. 46. a j. S-ně vlaská se spínadly. Dač. I. 361. Chodil v Markově s-ni; S. bru- natná. NB. Tč
. 10., 206. A na jeho sukni byla jest krev. Ib
. 251
. Pobrala mně i mým sirotkóm stříbro se dvú sukní; Sukni i jiné věci unesli mi na jeho tvrz. Půh
. II. 352
., 425. (Tč
.). Ač kto bude chtieti tobě sukni tvú vzieti, daj jemu i plášť; Také sem měl ty taparty, s. s křidlami i kápě s běliznami. Hus I. 337., 454. (Tč.). Řídkou sukni mívá, kdo často hody měnívá. Pk. Bližší košile než sukně (kabát)
. V
. Sukně košile bližší nebývá. Dal. 63. Bližší jest těla košile nežli s. (t. j. syn, dcera, strýc než cizí). Červinka. To by jistší bylo než nová s
. (když se bo- jíme, že se něco stane). Ros. Hustá služba řídká sukně (kámen často se hýbající ne- obroste). Koll. —
S. =
ženský šat od beder až pod kůtky, der Weiberrock
. D. Kasati sluší sukničku, když jest bláto. Sych. Kar- tounka
, mezulánka (s
. z kartounu atd.); s. škrobená, obroučková (Reifrock). S
. svrchní žíněná, s vlečkou, s. spodnička. Šp. S. do bláta, Dch. Bude panáčkem tam, kde děv- čata zvoní sukněmi; Zavoněly mu sukně; Nedrž se pořád sukně (matčiny)! Us. TJ. S. ženská. PČ. 46. Kosá, rovná, přední, po- stranní, zadní částka, pole klínové, výstřižek, záhyb, kraj, délka, šířka pole, rozparek, k
ap
sa, podsazení, límec, háčky s-ně. Š. a
Ž. S. se jí
krátí = těhotní. Us. Za dva zlata sukna jí k sukni kúpil; Za to ženě sukni opremoval.
NB. Tč. 48., 63. Zdvihni, milá, sukničku
, ať se netkneš trávníčku; Počkaj, starý vývodo, až světelko zahasím, sukničku zavěsím; Měla sukničku zelenu a šnurovačku červenú; My vám ju nedáme, až mi jí zelenú sukničku zjednáme; Panímama se ulekla, na ruby sukňu
oblíkla; Vona má sokničku le- movanó, všecko do kolečka do kola; Zajtra
sa vydávat mám, zelenej sukně nemám, proste chlapci moju mamu, ať mně kúpí zajtra na ňu; Trávníčkova dcera, velká pa- rádnica, dala si vyšívat na sukni zajíca; Tancuje při ní dceruška švarna, vleče se za ňu sukňa zelená. Sš. P
. 22., 106., 116., 427., 518., 612., 637
., 663
., 752
. (Tč
.)
. Snad dá suknici za několik kop a otejme panen- stvie, jehož nemôže zaplatiti všeho světa zbožie tělestné; V sukni choditi; Svlekla sem s sebe s-ni svú, kterak se v ni obleku? Hus I. 223., II. 305., III. 60. (Tč.). - S.
(mázdra) na květu, na semeni, ku př. na cibuli = vrstva tlustší n. tenčí slupitelná, šupinovitá
, tunica, die Schale. Rst. 499., V.
Sukuičkatý —
ze sukní soustředních slo- žený, tunicatus, schalig, ku př. puk česne- kův, lilijí, tulipánův. Rst. 499.