Suoubiti
Suoubiti. Cf. Mkl. Etym. 312. — koho (kde) Již bych tě byl dávno snúbil. Ezp. 2077. Mnozí jie (gt.) u otce snúbichu (uchá- zeli se o ni). Pass. mus. 347. — se. Hlasy jich dobře se s-ly. Jrsk. — koho, se s kým. Šmb., Vrch , Osv. — co k čemu. Věrné k nevěře snoubil. KM. v. 12.