Sušiti
Sušiti, suš, -še (íc), il, en, eni; sušívati = suchým činiti, trocknen, auftrocknen, dürre machen, dörren, darren. Jg. — co: prádlo, chléb, ovoce, Us., hory (vodu z nich od- váděti), pec (vyhříti novou pec, aby páry z ní vyšly). Vys. S. dni (dle lat. jejunare). Že by po nich křestěné sušili středu (postili se). Mus. 1853. 419. Sušiti zuby, hubu, drštku (nemíti co jísti). Us. Dch., Drsk., Šd. Dříve utrácel daremně a teď musí s. hubu. Hý. Su- šiti kůže. Šp. Baby lidi s-ly (činily, aby souchotinami zemřeli). Dač. I. 172. Smutný duch (smutek) suší kosti. Prov. Jg. — co kde: (houby) na slunci, D., Er. P. 195., prádlo na slunci, na větru, Us., zuby na slunci (hladem se mořiti; 2. zaháleti). Jg., Č. S. kůže pod kolnou. Us. Na zelených lókách, na hedbávných šňůrkách tam bych je (košile) s-la, Sš. P. 87.. Er. P. 49. Kde bych já ji sušila? Za kamny v koutku na zeleným proutku (u paní báby). Er. P. 63. S. na kamnech koření. Er. P. 241. Sníh v peci s. (něco nesmyslného dělati), V., len v pazderně, Sych., koření ve stínu s. Byl. — se. Někteří se postili, sušili a tak svůj život trudili. Pass. 956. Co se sušíš (trápíš, si ne- přeješ)? Us. Dbv. co komu. Proč bych já tam skákala, svou sukničku mákala? kde bych si ji sušila? Sš. P. 734. co, se, si čím: ryby dýmem s. (uditi), Reš.; se péčí, Koc, se sluncem sušiti. Rvač. Málo, tuším, hlavy s-li pěvci jich grammatikou. Kos. Ol. I. 65. — kdy. Kdo nepracuje v létě, musí hubu sušiť v zimě (hladověti). Us. Mtl.