Sužba
Sužba, y, f. = souzení, der Kummer. Sš. I. 328. A k soužení novou s-bu přičiniti; Přijíti je (slovo boží) s radostí v samých velikých s-bách a svízelích; Snášeti s-bu; Svědkyně pohrom a sužeb, jenž na Jeru- salem přikvačí. Sš. II. 158., 240., 241., 273 . L. 210. (Hý.).