Svadba, svatba
Svadba, svatba, v obec. mluvě svarba, y, f., na Slov. svaďba; svadbička, die Hoch- zeit, das Beilager. Cf. Svat, svatiti, zastr. světiti; poněvadž se temné souhlásky před jasnými jako jasné vyslovují, tedy se říká svadba (i se mění v d). Mk. Svadba, svatba. V. S. = actio, qua quis affinis redditur - obřad, kterým se kdo svatem (švagrem) stává. Gl. 327. S-bu míti (na slov. sobášiti se), V., strojiti, vystrojiti. D., Er. P. 183. Na s-bu zváti, na s-bě býti, na s-bu jíti. D. S. hlučná. Sych. S. druhá (stříbrná), pade- sátiletá (zlatá). Us. Už je po Káčině s-bě (= konec, finis). Šd. Po s-bě zaplatím; Jsúc v čas jeden na tej dědině na s-bě; Když jsme na s-bu jeli. NB. Tč. 18., 151., 245. Tvůj milý se včera ženil, já sem na jeho s-bě byl; Byl bych ti udělal svatbu bez ohlášek, až by mně byl ostal krvavý pa- lášek; Zkažte mé mateři, že se s. strojí na rakúskéra poli; Ludé ju vdávajú, s-bu jí dělajú; Veselo, Haničko, veselo s-bo máš; Po s-bách mne vodívali. Sš. P. 113., 122., 154., 467., 499., 501. (Tč.). Co dělá Káče má, že mně neotvírá? Tvá Káče s-bu má, s inším je zezdaná; Komár sa přisahá, že sa ženit bude, liška boty natahuje, že na svatbu půjde. Sš. P. 87., 696. S-bu odložiti pro nahodilé překážky. Us. Dch. Když šla okolo našeho říkat na svadbu = zváti. Sá. Býkové moji a ptáci domácí zbiti sú, poďte na s-bu; Matě Ježíšova byla tam na hodech svatby; Neb se lidé v ten čas (v masopustě) najviece obecně pojímají a s-by mievají; Když pozván budeš na svadbu, nesědaj na prvém miestě; A mluvie v podobenstvie mieně s-bú duchovní, jenž jest svolenie mezi Kristem a mezi cierkví svatú; Spasitel mluví v podobenství o svatbě tělestné, aby uvedl náš rozum k svatbě duchovní; Bóh otec učinil s-bu; A naplněna jest s-ba t. j. na- plněn jest počet svatebníkóv, jenž slovú sedící na svatbě. Hus I. 166., IÍ. 34., 37.. 359., 363., 379., 380., 381. (Tč.). Svatební obyčeje na Slov.: Vyšlú k záletníci (k milé) na prezvedy, na priepačky, nahovárať. Skoro zatým idú ohnisko obzerať s parobkom, který dává dievčine nejaký dárčok a ona klobouk jeho podperí (dá mu pierko za klobúk). Konečne idú s prstenom či na sdá- vanku. Starejši mladého čiže pýtač vypýta mladuchu dlhou řečou a starejší mlaďuchy čiže oddavač oddá mu ju, takže premenia jim prstene. Rodicia dievky na to všetko doreknú: Nastane sa božia vôla! Mladý při tom dává obyčajne pekné kordovánové čižmy a šatku na hrdlo, mladá jemu novú tenkú košelu k sobášu. Tímto sú mladoženiši už sverení, srukovaní, dovedna sdaní, sprsten- kovaní (verlobt). Dbš. 13.-15. (Šd.). Po s-ě manžel a manželka šlovou. Na zejtří (druhý den po s-bě) přínos nevěsty (druhá s-ba) bývá. Kom. To se ti do s-by zahojí. Vz Trampoty. Č. S-ba v máji, volá na máry. Hrš. Vz Pata. Před s-bou hubičky, po s-bě poličky. Slez. Tč. Byl na s-bě a koláč ne- viděl. Vz Podivný. Lb. Neumývá-li dívka po jídle hrnce (n.: Vyškrabuje-li dívka po obědě hrnce a rendlíky, Hý.), bude jí pršet na s-bu. Kda. — S. = dvojitá sazba ruko- pisu (vysázi-li se slovo, věta, řádek dvakrát po sobě omylem). Nvk. — Vz Svarba.