Svadební, svatební, -ný
Svadební, svatební, -ný = ku svadbě náležející, hochzeitlich, Hochzeit-, Ehe-. S. den, sňatek, smlouva, lůze (lože), komora, veselí, píseň, lázeň, bůžek; S. hody slaviti, V., s bázní boží činiti. BO. S. oběd, roucho, šat, hosti, Us., radosť, Reš., slavnosť, prsten, D., oděv. Ctib. — Jg. S. smlouva, vz Rb. 272. A vy s. tatíčku, děkujeme Vám za všecko, a vy mamičko s., vy ste nám dobře dělali. Sš. P. 447. Měli mé dceři odvěnovati 100 hř. a na to mám s-ní lidi. Ol. 327. Cf. Tk. II. 313. S. lidé = kteří při námluvách a úmluvách s-bních byli a pak jmenovitě ku svědectví o věně voláni bývali. A když to svedomie lidé s-ní před námi vyslovili, tehdá . . .; Však jsem na úmluvách s lidmi s-ními s tebú zuostala na 15 hřivnách. NB. Tč. 192., 210. Poněvadž jest více s-tebních lidí než ten jeden a těch jest nevystavil, ani (= a oni) ještě sú živi, zdá se, že toho neučinil; Chci s-ními lidmi ukázati, dovésti a úmluvčími. Půh. I. 211., 237., 287. (Tč.). Kterak si sěm všel nemaje rúcha s-ho? Hus II. 301. Prší-li na s. den, bude manželství šťastné a požehnané na děti. Kda. S. jistota, die Heirathskaution. J. tr.