Svaliti
Svaliti, sval, -le (íc), il, en, ení; sváleti, 3. os. pl. -ejí, sválej, sváleje (íc), il, en, ení; svalovati = dolů valiti, ab-, herabwälzen; do hromady valiti, zusammenwälzen, zusam- menziehen, häufen; spojiti, zusammenfügen; se = padnouti, hinstürzen; srůsti, zusam- menwachsen. Jg. —co, koho: klády, Rkk., zeď (sbořiti), Jg., kameny (dohromady va- liti). Us. Rád by něco svalil. Vz Vyzvědač. Prov. Jg., Lb. Rozchodník hnojí a svaluje všecky rány (spojuje). V. Kámen mlejnský může s., ale ženy se nemůž zbaviti. Hus I. 197. Svalte ji dolóv. Bj. — co, se odkud: kámen s hor, Us., se s koně s. Výb. II. 48. Se sebe něco s. Dch. I svalichu s násep klády mocné. Rkk. 52. — co, se na koho: klády s hradby na nepřítele. Us., Scip. Všecky bídy se na mne svalily. V. Zlé věci se naň svalily. Br. Břímě na někoho s-liti; vinu na koho s. Dch. Abys udělal, aby se chřípěcí s-lo na které místo chceš. Db. Tam ju na zem svalil, na tělo jí stoupil. Sš. P. 13G. S-il ho na zem. Šd. Sváleli na otvor jeskyně kamení. BO. — Kram., Jel. — se jak kam. Svalil se s hráze po hlavě do strouhy. Svalme je po hlavě doluov. Pass. 361. — se. S. se jako snop, jako klát, jako měch (= pytel). Us. Brt., Šd. Ježek se v kouli svalí. Jg. — se komu. Již se mu noha (kosť) svalila (srostla). Ros., Sal. se, co čím. Svalil sochorem bednu s vozu. Leknutím se svalila (padla) Ml.