2. Svátek
2. Svátek, tku, sváteček, čku, m., der Feiertag, der Festtag. Po svátcích, ne: po svátkách. S-ky = dnové, v nichž věřící te- lesného díla nekoná, aby se duch jeho s Bo- hem a se svým vzděláním a spasením obíral. S. N. S. židovské: sobota, slavnosť novo- měsíce, slavnosť velikonoční či pesach (vz Pascha), letnice, slavn. stánku, slavn. trub (počátek občan, roku), slavn. smíření, slavn. purim či losů, svěcení chrámu atd. S. N., Sš. J. 81. S-tky ( = posvátné doby) židovské byly dvojího druhu: a) s-tky sobotné t. j. slavnosti podlé sedmera dob (dnů, měsíců, rokův) uspořádané. K nim náležely : 1. sobota t. j. sedmý den na památku odpočinutí Hospo- dinova po stvoření; 2. s. troubení čili so- botný nový měsíc t. j. první den sedmého měsíce (Tisri), spolu den nového roku ob- čanského, jenž zvučícími trubami (odtud i název) zasvěcován; 3. sobotný rok či každý sedmý rok, jenž byl rokem odpo- činutí země, kteráž úhorem ležeti musela, takže se nesmělo ani síti ani žíti; cokoli země, vinice a stromy urodily, ponecháno chudým, příchozím a polní zvěři. Toho roku nesměly se také žádné dluhy vyupomínávati a otrok hebrejský puštěn na svobodu; 4.) rok jubilejní (milostivý) t. j. rok po sedmi sobotných rocích, tedy padesátý. I v tomto roce nesmělo se ani síti ani žíti a všecka prodaná anebo lépe zastavená pole majiteli navrácena býti; i všickni Hebrejští otrokové nabyli svobody; — b) výročné s-tky, také svátky sborné nazvané, poněvadž o nich každý dospělý Israelita ke svatyni se do- staviti měl. Bylyť trojí: 1. s. velikonoční či přesnic (vz to) na památku vysvobození z Aegypta a zachování prvorozenstva usta- novený; slul také paschou (vz Pascha); 2. letnice t. j. padesátý den po velikonoci, jenž také slaností týhodnů či slavností prvotin se nazýval; byl to památný den zákono- dání na hoře sinajské a spolu slavnosť žní, o které první chleby obětovány Hospodinu; 3. s. stánků, kterážto slavnosť dne 15. mě- síce sedmého (Tisri) po 8 dní na památku přebývání na poušti se konala; pročež Israe- lité bydleli pod širým nebem ve stanech z ratolestí zelených (= pod zeleným. Us.). K těmto třem slavnostem sborným přidru- žuje se výročná slavnosť: 4. veleden očišťo- vání čili smíření, dne 10. měsíce Tisri, den to všeobecného pokání a postu, o kterémž hříchové veškerého lidu veleslavným a vele- významným způsobem usmiřováni. Svátek či slavnost' purim t. j. losů či hřebí poz- ději teprv uvedena na památku osvobození, které Esther zmařením vražedného úmyslu Hamanova vykonala. Pozdějšího původu je také svátek posvěcení chrámu, zařízený od Juddy Makkabejského na památku znovu- svěcení chrámu, Antiochem Epifanem zne- uctěného. Cf. M. Procházky Dějiny zjevení božího ve starém zák., 2. vyd. v Praze 1873. 97.-98, FS. 46.-48. (Hý.). — Svátky kře- sťanské: svátkové stálí n. výroční; nestálí, měnitelní, případní, V., hnutelní, nehnutelní, Nz., svátek noční (hod boží), s. božího těla, panny Marie, D.; s-ky velikonoční, vánoční (vánoce), svatodušní (letničné); svátek tří králův, Us., zasvěcený, Řd.; s-ky červené (kraslice, velikonoce), s-tky světlé = vánoce, Gl. 327., s. zjevení Páně, jména Ježíše, vstou- pení Páně, nejsvětější trojice, Petra a Pavla, sv. Jana Nepom., sv. Václava atd. S. po- hanské (slovanské): s. slunečné. Vz S. N., Tk. III. 196., 214., Žer. Záp. II. 190. S. při- padá, připadne v neděli. D. S. světiti, za- světiti. D. S-ky vesele stráviti. Us. Dch. Na s-ky ven ku příbuzným jeti. Naši sem chtějí ve s-ky přijet. Us. Vk. Já tam ve svátky budu psát. Us. Vk. Já na to nemohu če- kati, nebo nás s. najde. NB. Tč. 285. Pá- tečky se nepostila a svátečky nesvětila; Optej se jí, matko milá, kolik s-ků osvě- tila, kolik chudých obživila, kolik pátků se postila; Nech je v pátek, nech je v s., budeš chodit v jedných šatech; Šijú mi tam kabátek, na všední deň, na svátek; Ti se vysmívajú z chudobných děvčátek a sami nemajú kabátů na s. Sš. P. 26., 27., 502., 576., 699. (Tč.). S. paschy byl s. noční: Aby s-kům letničným obcovati mohli. Sš, J. 211., Sk. 20. (Hý.). Požehnal sedmého dne a svat jej učinil, protož dobře slovo i odpočinutie i svátek; Den sváteční neb s. slove každý den ustanovený od Boha neb od lidí, aby v ten den diela tělestného nedělali a tak slove židovsky sobota t. j. odpočinutie; Zachovánie od hřiecha jest nejdokonalejšie s-tka svěcenie; S. držeti, světiti; S.tky kněžské Buoh zamítá jako hovno: Ve s. tancovati; Ale již sú lidé mnoho s-tků nastavěli a nastavěvše s-tkóv a hodóv nejviece v ně hřešie. Hus I. 110., 129., 238., 368., 382., II. 409., 410. (Tč.). Svěť s., posť se v pátek, nebude tvůj statek krátek. Lb. V čem pátek, v tom s. (neděle). U Žamb. Dbv. O s-tky hej, po s-tcích jej. Ib. Dbv. Vímť já i bez popa, že v neděli svátek. Vz Znání. Č. — S. = prázdniny, die Ferien. Lenivému je vždycky s. Ros. Kdo nerád dělá, tomu vždycky s. V. Ne- dbalosti oddaným vždycky svátkové jsou. Kom. Močhubové a lenochové mají s-tky mnohé. Pk. — S. = jmeniny, der Namens- tag. Us. Já mám dnes s. Us. Hý. — S., Swatek (něm.), samota u Vodňan. — S., tka, m., osob. jm. Pal.