Svatokupec
Svatokupec, pce, m. = kdo prodává n. kupuje sv. věci, jako křest atd., der Simonist. Lom., Star. let. S. zle držie penieze chudým, jimiž kupčí bez potřeby; Že jsú s-ci, svato- krádci, to jest proto, že kradú sv. almužnu, jenž slove proto svatá, že jest pro pána Boha, jenž jest svatý nad svatými ; S. jest, kto pro chválu aneb pro službu duchovní věc dává; Každý takový jest s., protože neřádně chce mieti duchovnie věc, to věz posvátnú za tělestnů. Hus I. 219., 451., 477., III. 231. (Hus I. 235., 381., 468., 469., 471., III. 231.. 236 , 237. — Tč.).