Svatosť
Svatosť, i, f. = bohomyslnosť, die Heilig- keit. S. života. Jel. Cf. Tk. I. 625. Však i tu svrchované s-sti života vymáhá; S. života vněšná, napohledná, vnitrná, pravá, skutečná; Dovršení dokonalé s-sti života; Duch sv. rozmnožil s. její; Skvěti se vnitrnou s-stí. Sš. II. 7., L. 8., 20. Ale konečně svaté jest Bóh, angel a člověk svatý, tak že na věky s-sti nepotratí ta věc tvoje. Hus II. 330. Zdá se samou s-tí býti a smrdí kozlem. Vz Pokrytec. — S., titul papeže, die Heiligkeit. Jeho s., nejsvětější otec. Ž. wit. 29. 5., 95. 6., 131. 18. Jeho s. papežská. Us.