Svátosť
Svátosť, i, f. = něco svatého, das Heilig- thum, jeder geweihte Gegenstand, die Hostie, Reliquie, Monstranze. Pobral mi s. Gl. 327. Svátosti skříň = archa úmluvy. Jir. Ktožby tělo boží s puškú aneb kterú jinú s. vzal a vysypal. Mus. 1828. I. 32. S. říšské. Vz Tk. II. 18. 20., 61. Mezi jinými svátostmi dva řetězy, jimiž sv. Petr ukován byl, s se- bou přinesla, V. Požehnání velebnou s-stí; velebnou s. vystaviti. Dch. Tu vybil truhly, pobral s., pobral stříbro a jiné věci. Půh. I. 288. — S., zvl. zůstatky svatých, kosti atd., Reliquien. Martini. Z Říma mnoho s-tí do Cech přinesl. V. — S. = festum ar- morum et lanceae salvatoris, ostensio reli quiarun, das Heilthumfest. Fällt auf den Freitag nach Quasimodogeniti. Vz Gl. 328. To ma Boček učiniti tu sobotu před sva- tostí. Půh. II. 626. Tu sobotu před ukazo- váním s-sti. Arch. VL 16. — S. — skutek zevnitřní k dosazení milosti božské prospí- vající. S. je zevnější od Krista pána usta- noveně znamení, kterým se milosť k na- šemu posvěcenie uděluje, das Sakrament. Pkt. Nejsvětější s. oltářní. Rk. V kat. církvi jest 7 svátostí. S. křtu svatého, V., biřmo- vání, oltárni, pokání, posledního pomazání, svěcení kněžstva, stavu manželského. Us. S-mi posluhovati, přisluhovati. D. S-ti udělo- vati, V., Ojiř., dávati. Brs. 2. vd. 241. Kněz, velebnou oltářní s. podává. Kom. S. večeře Krista pána. Dač. I. 27. Osoba, která s-tmí posluhuje; Živel a původ s-sti; čímž dvě hlavité s-sti nastíněny byly; S-stí tou (biř- mováním) řádně toliko biskupové posluho- vati mohou; Pravá a vlastivá s.; S. obrodná (křesť); Voda činí látku s-sti křestu, tvar s-ti té činí slova, jimiž . . .; S. těla a krve Páně; Kristus jest podstatou s-sti. Sš. 1. 164., 11. 81., 135., Sk. 98., 99., 104., Mt. 378. (Hý.). S. těla, krve zřídil; Kristus vydal církvi tuto s. Hus III. 267., 264. To jest jeho sedmá s. (žertem o manželce). Dch. Vz více v S. N.