Svatý
Svatý. Mkl. Etym. 329. b. — S. = o do- brých andělích atd. Sv. Václav. Vz Jir. Ruk. II. 252. Na ,Vše svaté' všude se pekou zelníky. Val. Vck. Za s-ho se nehodíš a za čerta jsi hloupý. Brt. Byl by hloupý za s-ho. Us. Kdybych tak po Bohu túžil, jak túžím po tobě, dávno byl bych za s-ho, nechodil bych k tobě. Sl. ps. Šd. Muzikanti to só svatí, ti chcó přijít do nebe, kde só svatí popelatí, růžky majó na čele. Sš. P. 617. Který s. má v zadku zuby? Vavřinec. Brt. D. 162. Který s. má tři uši? Florian. Pověry o dni všech s-tých vz v Mus. 1854. 549. — Pozn. 1. Za akkus. obecný místy na Mor. gt.: na sv. Josef, na sv. Jan, na sv. Sčepan. Brt. D. 179. — 2. Na Podluži a jinde na Slovácích i o Bohu a o svatých pluralu se užívá: Pane Ježíši Kriste, račte naspořit. Sv. Maria, proste za nás. Brt. D. — S. = ctnostný atd. S. panny, vdovy. Pass. Ne každý s., kdo do kostela chodí. Wtr. Obr., 749 Ten svat nenie, ten jest hřiešný. Št. Kn. š. 27. — čím: mravy. Leg. Mnč. R. 20. — v čem: v všech či- nech. Št. Kn. š. 27. — S. = k dokonalosti vedoucí: písmo, Št. Kn. š. 2., 3., zpověd, pokání. Výb. II. 28. — S. = svěcený atd. S. kostel, Št., neděle. Výb. II. 2. V den svatý práce mají spáti. Sb. uč. — S. = vážný atd. S. paprsky světla, Vrch., hněv, Mž., okamžik, válka, J. Lpř., rozhorlení, Kká., klid, Vlč., nadšení, Osv., nebe, Nrd., povinnosť. Pdl. Měl s ní sv. kříž. Šml. Sv. paměti císař Karel IV. V sv. městě jerusa- lémském. Pož. 3. Její sv. tělo. Pass. Pro tvé sv. milosrdie. Výb. II. 12. — S. To je divný s. (o bručivém). Us. Rgl. — S. v bot. Sv. dřevo, Mllr 52.; s. Jana květ, 55., pás, 64, tvář 17., zvoneček 55.