Svatyně
Svatyně, ě (zastr. svatina), f.. gt. pl. svatyň nebo svatyní (vz -yně). S. — svaté místo. modlitebnice, kostel, chrám. S. N., Ž. wir, 82., 13., V., BO., Kom. Der Tempel, Gas Heiligthum. Do s-ně přibyti, u s-ně bydleti: Oltář kadidlný stál ve s-ni. Sš. J. 64.. 11. 125. (Hý.). Nejvyšší kněz do s-ě vcházel. Kom. Neposkvrníme svatyně boha našeho obětmi cizími. Flav. - S. = svatá věc vůbec (zastr.,), etwas Heiliges, ein Heiligthum. — S., oběť, sacrificium. Ž. wit. 140. 2.