Svědčiti
Svědčiti, svědčím, svědě, -dče (íc), il, en, ení; svědčívati = svědkem býti, svědomí dávati, bezeugen potvrzovati nějakou pravdu, za pravdu dáti, sprechen, bezeugen, berich- ten, beweisen, Recht geben, bejahen, be- stätigen ; vykazovati, zníti, ausweisen, lauten, darthun, beweisen; náležeti, gehören; slu- šeti, přistáti, anstehen, zukommen, sich schicken, passen; prospívati, k duhu jíti, anschlagen, gedeihen, zusagen. Jg. Vz Svě- čiti. — abs. On nemůže ještě s. Us. Ca- lamus není kořen, jakž Plinius svědčí. Byl. Lék svědčí (má dobrý účinek). D. Jestiť jej proč milovati, jakož svědčí písmo svaté. Jir. Anth. I. 3. vď. 194. Nepřeměňuj řeči, mluv vždy jako s-éí; Ne tak žijte, jak slo- boda, ale jak svědčí; Nedbaj na zlé řeči, budeš zdráv, jak svědčí. Na Mor. a Slov. Tč. (!i takto s-čí (-- sluší to)? Slov. Dbš. 39. A pohoní k listu a jinak, jak list s-čí; Pakli bude list více s. nežli dsky, tehdy jí má býti doplněno a to o jistinu, ale ne o škody; Druhých sto slíbil dáti na též roky, jakož list s-čí; Jeden svědek nemuož s. Půh I. 117., 314., II. 261., 462. Jakož póhon, zápis svědčí. O. z D., Zř. F. I. B. XVI. — co. Toť svědčí starého zákona knihy. St. Jak to jeho epištoly svědčí (po- tvrzují). V. Ty peníze, cožť list svědčí, má dáti Pardusovi; Což svědčí jich listové, to aby sobě drželi. Půh. I. 206. Svědomí pět osob, kteří s-li slyšenú řeč od jednoho pa- cholka neznámého; Pakli jest pod přísahú na božích mukách, co to svědčíte? NB. Tč. 11., 72. Bludy sú na mne křiví svědkové svědčili. Hus III. 283. — komu (v čem). Ten list jemu svědčí (náleží). Jg. Psaním stavům svědčícím. Skl. II. 198. Psaní panu N. svědčící. Žer. Sára sobě s. Er. Svědčí mu (za pravdu dává). D. Co komu planeta s-čí, to se mu stane (předpovídá). Plk. To tvé manželce v té věci nesvědčí (nesluší). Lom. Ta koupel, ten lék jeho zdraví s-čí. Dch. Abe mně s-la ta šablička vojanská. Sš. P. 575. Naší Kačce metla s-čí. Er. P. 5. Krátkosť v řeči všeckym s-čí; Pozorlivosť ve skutku i v řeči každému s-čí. Mor. Tč. Lahůdky žebrům, ne však vtipu svědčí. Shakesp. Tč. Kdo pěkně z mísy vyjídá, tomu budou s. šaty. Sk. Trh dvěma nebo třem s-čí. Ve. Ten list svědčil otci jeho a jeho erbóm na sto kop grošóv; Komuž dsky lépe svědčí, ten se toho drž; Ten list mně tak dobře svědčí jako jemu. Půh. II. 9., 144., 595. Spasitel svědče tomuto smyslu die; Pravdě s.: S-li kněžie jemu, že nenie již malomocný. Hus I. 87., 109., II. 42. (Tč.) Hrubosť těla nesvědčí (nesluší) pannám. Sych. Svědčí (jde k duhu) mu to jako ptákům zima (čím tužší zima, tím tlustší ptáci). Us. Svědčí (= sluší) mu to jako svini chomout. Mor. Brt. Svědčí mu to, jako praseti šmisetka. Mor. Hý. Tam by svěčalo salašu (tam by se hodil salaš). U Vsetína. Muž jestližeby své ženě s. chtěl, to svě- dectví nemá přijato býti. Zř. F. I. S. X. Pakli jie (vdově) co nábytku dsky svědčí, to má zdvihnouti podlé desk položení. O. z D. Ty šaty mu svědčí (sluší). Sych. V městě mu smrť svědčí (naň čeká). V. To jídlo mu svědčí (jde k duhu). Us. Štěstí mu svědčí. D. — k čemu. Dch. Žádný svědek k tomu nesvědčí. Pr. List svědčí toliko k starším obecním. Star. let. Psaní k Slezákům svědčící. Skl. II. 97. Kdyby s-ly dsky otci a jeho synu spolu na které zboží. VI. Zř. 109. Kdyžby dvěma trh s-čil na který grunt. Zř. F. I. D. XXVIII. To mu k hospodářství svědčí (sluší). Kom. — na co, na koho. Alx. Tento list na něj nesvědčí (nezní, nepatří mu). Har. S-čil na něho, že prohrál obilí. Šm. Dlužní list s-čí na summu 1000 zl. J. tr. To s-čí na ženy. Mor. Brt. To nesvědčí na panenky. Ps. mor. Mám ves s jejím příslušenstvím, s listy, zá- pisy a dobrými vólemi na ni s-cími. Dač. I. 118. Jakož na ně s-čí jich tuční břichové. Chč. 375. Ten list mu na obdarování svobod s-čil. Zř. F. 1. TeN list mi s-čí na p. Ma- túše na 400 zl. NB. Tč. 177. Ten list s-čil na 800 zl.; Listy, ješto s-čí na to zboží, na dědictví. Půh. I. 163., II. 277., 328. Jakož na ně (proti nim) svědčí čtenie; Chod, stroj atd. na ni svědčí; To s-čí na tě že pro pýchu to činíš. Hus I. 188., 203., III. 179. (Tč.). To na všecky dobré svědčí (sluší). Lom. A na týž rozum také jiní svědkové svědčí. Pr. Ten zápis na summu 5000 zl. svědčí. Žer. List jemu a bratřím jeho s-čí na obdarování svobod jich. Zříz. Ferd. Kon- šelé mohou na své závazky (bei ihrer Ver- pflichtung) s. Er. Když dlužní úpis na více (na větší summu) s-čí. Řd. — kam. To psaní s-čilo do Žitavy, war adressirt nach Zittau. — jak: s přísahou. V. Po něčí vůli s. Pr. Až v týmě chvály svědčeno. Dch. To s-čí ze jména (jmenovitě) panu N. J. tr. S-čím pod svú pečetí. NB. Tč. S-li pod přísahu. Dsky I. 129. Mistři to tak svědčí v nelesť. Kat. 1328. V jedno slovo s. Kn. rož. Slu- hové měli dle potřeby o tom s.; Proto nes-čil Jan Křestitel na darmo a na marno; Poněvadž Štěpán až k smrti o Kristu s-čil. Sš. J. 40., 93., 255. (Hý). - kde: před Bohem, V., před soudem. Ml. Svěčí mi u vás. Us. Klš. Mně gořalka lepši svědčí než na poli pluh. Sš. P. 648. Poněvadž Bůh v něm (ve stánku) o sobě svědčil; Že má (Pavel) o něm (Kristu) v Římě svědčiti; Tímto během Pavel v Římě Krista svědčil. Sš. Sk. 87., 272., 294. (Hý.). V listě svědčí, že má stavovati a jímati. Půh. II. 147. Jakož svědčí sv. Jan v zjevení. Hus II. 9. (III. 142.). — oč. Psali jsme o svědky, jenž jich šest o vraždu s. chtěli. NB. Tč. 73., 94. Ĺes- kovec nechtěl jí nic svědčiti o ty peníze. Půh. II. 332. Nemá o ten statek svědčiti. Vl. zř. 275., Zř. F. I. S. X. - kdy. Každý z nás v životě svém ó Kristu s. povinen; Již Irenaeus o tom za věku jeho svědčí. Sš. J. 18., II. 216. (Hý.). Kteréžto poručen- stvie svědci léta božieho XCI. v tu středu den svatých Petra a Pavla apoštoluov bo- žiech. NB. Tč. 203. Nebožčík otec muoj byl položil listy u p. Herarta k věrné ruce, ježto jemu a mně po něm s čily. Půh. II. 535. - komu s kým. Keď jsu já chudobná, hledaj si bohatší, keď ti to šohajko s chu- dobnú nesvědči. Sš. P. 783. — komu čeho s kým. Ale Nadherová praví, že ještě s mužem svým tehdáž ležela: toho jí hofer s ženu svú svědčí. NB. Tč. 248. — jak dlouho. Ten list měl s-ti (dauern) do sv. Jiří. Půh. I. 249. — kde proti komu, na koho: u práva proti někomu, na někoho s. Jg. S. proti komu. Vš., Er. Proti němu svědčili kněžie. Hus I. 224. Proti muži s. Zř. F. I. S. X. — kdy s kým. Po něm hned já se sousedem proti němu jsem s-čil. Us. — o čem. Alx. 1133. Žádný o své řeči nesvědčí, než jiní to rozeznávají. Lom. Skutkové svědčí o jeho statečnosti. Ml. Mu- čedlníci naši o tom věrné s-li. Žal. 19. Mám pět bratří, ať svědčí jim o mukách věčných a o radosti věčné. Hus II. 248. O budoucí jejich slávě svědčí povšechná celé přírody touha: Již Irenaeus o tom za věku jeho svědčí; An tradice výslovně o Lukáši evan- gelistovi s-čí; Svědčil Jan Křestník o něm (Kristu) židům. Sš. I. 82., II. 216., 231., J. 18. (Hý.). — Er. — čím. Tus (tu jsi) ráčil ve své ruce chléb vzíti, jej tělem svým svědčiti (tvrditi). Pís. br. S-la na nás (nám) hlavou (pozdravovala nás). U Rychn. Dhn. Tím důrazným svým výrokem nám svědčí; Nyní měli apoštolé o něm (o Kristu) s. a sice slovy a řečmi; Jinými také slovy mno- hými s-čil. Sš. Sk. 2., 9., 28. (Hý.). Co s-čí listem nyní na sněm do Brna. Půh. II. 620. — komu v čem. Všichni v radě svědčili ve všech věcech starostovi. Ml. — proč: z peněz, z hněvu, z přízně, ze strachu, z nenávisti, z přátelství s. Vš. (Pr.). Svědkové pro toto čtení svědčí. Sš. II. 12. Než přes smluv u sepsanú žádný smlouvce s. nemá. Vl. zř. 407. Ten list slovo od slova jim svědčil; Ten list šíře a jasněji na to svědčí. Faukn. 39. Psaní to v tato slova s-lo. Žer. f. 14. V táž slova s někým s. Zř. F. I. S. XIX. - s inft. Nebo i vlasy hlav našich sečtené býti s-čí spasitel. Kom. Nesvedčí devenke za šuhaj- kem chodit'. Sl. ps. II. 5. 288. Ty moščenský dvorku, svědčí ti dvorkem být, mojí gala- nečce svědčí po něm chodit. Sš. P. 363. Pravdu mlčať někdy svědčí, by nevyšla z ní zlosť větší; Na manžela svědčí strpět ženské řeči. Na Mor. Tč. Tu nalezneš, od čoho sa máš zdržovať a čo činiť svědčí; Svědčí vdycky na malého vetšému ustúpiť. Na Slov. Tč. Mluv, keď mluvit' svědčí. Slov. Tč. —že. Jizvy jeho svědčí, že byl v bitvě. Sych. Šenkyřečka svědčí, že chodili v noci. Sš. P. 402. Pán Ježíš sám s-čí. že veličejší hřiech má, kdo . . . Hus I. 188. (II. 188). S-čí, že jsem tu byl. NB. Tč. 27. — s adv. j S. právě, NB. Tč. 72., křivě, Hus I. 287., lživě.