Svědčiti
Svědčiti. Jak svědčí spasitel, Št., písmo sv. Alx. — komu. Ty listy s-ly Kestřan- skému a na Zviekov. Arch. VIII. 51. a j. Její pleti to osvědčení dobře s-lo. Vlč. S-čí mu to, jako psovi piata noha. Slov. Rr. MBš. — nač. List s-čí na 10 kop platu. Arch. VII. 677., 573. Ten list jí na věno s-čil. Let. 213. Svědčí vždycky na malého vetšímu ustúpiť. Slov. Tč. — kam. Ten list s-čí do kraje vltavského. Arch. VII. 69. — jak: křivě. Št. — kde komu. V tom kšaftu nic jim nesvědčilo. Wtr. — proti komu (kde). Št. Kn. š. 158. Že jsem křivé svědectví svědčil proti bližnímu. V. Ps. fol. 134. a. Aby hřích ten na soudu proti němu svědčil. Sš. Sk. 92. — o čem (kde jak). O nichž svědkové svědčí. 1535. Mus. Jakžto o něm sám Kristus s-čí. Pass. mus. 279. Jakož o tom sv. Jan v rozdílu V. těmito slovy svědčí. Pož. 23. — na čem. A kak opět chváliti svědectvo, ješto svědčie na peněziech, a nevedúc, co svěd- čie? Št. Kn. š. 148.