Svědek
Svědek, dka, m. Pozoru hodno, že druhdy v starších knihách i světek přichází: Buď mój světek. Modl. ms. Světka. Ib. Když přicházelo k světkóm. Smrž. Tak i ve sta- tutě litevském vždy: světok, světka, svět- čiti. C. S. = kdo svědom jest něčeho, o ně- čem ví, kdo svědomí dává, der Zeuge. Jg. Pl. Svědkové obyčejnější než: svědci. D. S. = osoba, která buď jsoucnosť neb jakost nějakého skutku na základě vlastního po- zorování potvrzuje. Vz S. N. S. víry boží, V., křivý, Sych., odvodní, při svatbě, vz Svatební, D., dožádaný, Us., Skl. 223., lstivý, Ps. ms., hostinský (cizí), Ms. pr. kut., ušný (ušatý), očitý, bezvadný, obviňo- vací (Belastungs-), vývodní (Entlastungs-), J. tr., pořádný, Er., doprošený, Jg., zavr- žitelný, Šp., Řd., osedlý n. neosedlý (an- sässig, nicht a.), vadný, Ěd., nezávadný (vz Nezávadný), Us., nepochybný, unbedenklich, Tr. zák., vrtkavý, namluvený, navedený, Th., svatební, kšaftovní a o sv. vůbec vz Rb. 272. S. sedlský. Vz Žer. Záp. II. 145., 152. Kdy jeden s. postačoval. Vz Žer. Záp. 1. 228. Níže doložení svědkové. D. Vedení, zavádění s-ův; postavení s-ů ku svědomí, Us., vyřknutí, vyrčení, vyznání s-ů, vyslý- chání s-ů. D. Přísaha s-a; výslech, vyslý- chání s-a; protokol ku slyšení s-ň, seznání s-a, důkaz skrze s-y, světnice s-ků. J. tr. Boha za s-ka své řeči bráti; svědky něco ukázati (tvrditi); s-y vésti; hodnověrnými s-y dovésti, dotvrditi; s-y a svědomím pro- vésti, za pravé učiniti (osvědčiti). V. S-ky přivoditi, D., zaváděti. Us. S-ky před prá- vem dostaviti; křivé s-y vésti. Sych. Nechť vystaví s-ky své. Br. Vy mi toho s-vé jste. Br. S-kové při právě býti nemohou: slepý o věcech vidomých atd. Pr. měst. Pře k vy- slyšení a s-kům okazování přišla. Zříz. Ferd. S-ky připustiti. Kom. S-ky požádati. D. Na svědcích se dotazovati. Kram. Sám s-kem svým býti (chváliti se); s., který pro víru trpí. V. V listině s-kem n. za s-ka se po- depsati; s-ky před soud připraviti; soud má zdělati otázky ku s-kům; s-ky slyšeti, vyslýchati, vyslechnouti, přivésti; táhnouti se na s-ky; zdaliby s. v něčem co připo- menouti měl. J. tr. Při světcích hodnosti, víry atd. má se šetřiti. Er. Od s-ků přísahu vzíti. Řd. S-kové schválně k tomu dožá- daní; dožádati se s-ků; kdyby strana s-ky vésti chtěla; s-ky vésti proti komu; s-ky před soudem sobě zavésti. Er. S-y proká- zati, zaváděti, zavrci, v nestálost uvésti, v podezření uvésti, zavoditi. Th. S. při od- davkách (svatební). Dch. Bůh jest s.! Dch. Byl jsem tam jako jeho s. Us. Dch. S. ná- jemný bývá daremný; Jestli budeš s. jaký, nebuď v řeči ledajaký. Na Ostr. Tč. Za s-a státi. Er. P. 346. Jeden s. není ve svědectví dostatečný, než aby dva byli k provedení peněz puojčených; Co pak se s-kuov, které žalobníci vedú, dotýče, praví Tuček, že jeden svědek v listu položený jest bratr jednomu žalobníkuov; Pakli podlé těch s-kuov při ztratí; Vystavuje na mne s-ky; Bůh mi jest s., že . . .; Žádný vedlé práva města našeho nemuož ve své při sobě s. býti; Ta věc na s-cích se nachází. NB. Tč. 16., 28., 42., 93., 108., 151., 254. Apoštolé svědčili co s-kové očití a ušatí o divech, osobě a náuce Páně; S-ei toho, co praví, nade vši pochybnosť vznešení; Nepřetržitý řetěz svědků naší knihy výslovně dotýká; Aby byl s-em všech řečí, příhod a skutků Kristových; Křiví byli s-kové; Text řecký podlé převládných s-dků; Ustanovení ode Pána s-ky nezamětnými; S. očitý, samo- videc; Takový mrak, takovou tmu, takové množství, takový oblak s-ků majíce. Sš. J. 249.,II. 21., Sk. 1., 63., 73., 127., 160., L. 3., Ž. 114. (Hý.). S. náhlý (repentinus). Vz Notiti. BO. Svědkem na něco býti. Alx. 1117. Dědové jsú na to s-ci. Anth. Jir. I. 43. Nevíš-li cos, buď s-kem n. očistníkem, zvíš. Vš. II. 27. Jan vyvedl 7 svědkóv; Lítek má s-ky vésti; Donovadž právo sedí, má s-ky menovati; Ponvadž živí s-ci znají, že jest to všecko zaplaceno; Neb sem podlé panského nálezu s-ky vyvedl před pány; S-kuov neprovedla; Slíbil mi býti s-kem proti Přechovi a já jej s-kem psal podlé jiných. Půh. I. 212., 311., II. 141., 224., 246., 554., 598. (Tč.). Dávnosť — s-ek nemalý. Prov. Pk. Bóh mi s., jemuž slúžim; Béře mě na s-ka neb chce vzieti křivě; S-ky křivé vyvésti; Jestli nám s. v nebi, s. v srdci, nechajme bláznov vně mluviti, což chtie; A bludóv, kteréž sú na mě křiví s-vé svědčili, abych se neodpřisáhl; Při s-cích božích státi budú. Hus I. 93.. 101., 471., III. 228., 283., 310. (Té.). A dámť dva pevné s-ky. Hus. (Rs. exc). S-kem věci býti. BO. Před každým živým člověkem tvé cti pravý a dokonalý s. býti chci. BN. Po žalobě, kde desk není, a s-ci jdú (werden geführt); A má na to s-ky podobné a prosí práva; A ti (s-dci) mají opověděni a postaveni býti; A po- hnaný o svú věc také s-ky vede; Pakli s-ci jdú a ti s očistú projdú, tehda získána pře. O. z D. Strana pak, proti kteréž se s-kové přivodí, bude moci odpustiti jim přísahu. CJB. 413. Přední průvod na s-cích záleží; Hlas živý s-ků nejdostatečnější při právě; S. zajisté o své vlastní ne o cizí vědomosti seznati má; S-ův o jiném, než oč pře vzešla, svědčících nemá býti šetřeno; Ne svědomí, ale svědkům se věří (non testimoniis, sed testibus creditur); S. má vyrozuměti, jakého se svědomí od něho žádá; Při s-cích buď šetřína hodnosť a dobré, šlechetné obco- vání; Věk při s-cích se šetří; Povesť a po- vaha při s-cích se šetří; S. o čem ví, to svědčiti má; S. povinen se spraviti svého svědomí; Svědkové svědčí-li, že od jiných slyšeli, mají jmenovati, od koho jsou slyšeli; S. vědomosti své příčinu povinen jest ozná- miti ; Svědek slušnou a spravedlivou zprávu o svém svědomí dáti má; Soudce má šetřiti, jak mnoho a jakých jest s-ků; Více má patříno býti k hodnosti nežli k počtu s-ků; Dobré svědomí tisíc s-ků; Čí s-kové lépe ukazuji, ten práv zůstane; S-ů dostatečných menší počet jest podstatnější nežli větší počet zatmělých; S-vé staří jsou podstat- nější nežli mladí, když o starších a dávno trvajících věcech svědčí; S-vé lidé rozumní a rozšafní u větší podstatě jsou nežli prostí a hloupí lidé; S-ové, kteří při sporu svého nic nemají, jsou podstatnější; S-vé zemřelí, když dskami pro smrť vysvědčili (in per- petuam rei memoriam) a smrť jich se pro- vede, jsou podstatní; S , který slyšenou věc svědčí, ten nemá za s-a přijat býti, než za toho, který řeč těch, ježto jsou nepřísahali, po správě mluví (Vš.); Nikdo nemá za s-a přijat býti Než ten, kterýžto svědčí, což jest očima svýma tehdáž, když se jest dálo, viděl a přítomen, když se jest stalo, osobně byl; Původ tolika svědky žalobu provozuj, v kolik se uvolil; Když od práva počet s-ů vyměřen a jako obmezen není, na dvou dosti jest; Soudce má pilně šetřiti, jak mnoho a jakých jest z každé strany s-ňv; Dva s-y dobrá dosti jsou, neb při svědomí ne množství s-ův, ale víra nenakažená, svě- děctví a pravda se váží (Vš.); S-ové dva lidé hodní víry, srovnale a podstatně svěd- čící, jsou za dostatečný průvod, když se proti tomu hojněji neodporuje; S-ové roz- dílně o místu, času a skutku svědčící nejsou srovnalí; Jedna každá pře při nejmenším dvou s-dků potřebuje; V jedné každé při dosti je na dvou s-cích dobře zachovalých; S-ové když svědčí, že více než od jednoho slyšeli, jest větší podstata; Jedna osoba, žádná osoba: jeden s. žádný s. (unus vir. nullus vir; unus testis, nullus testis); Jeden s. ku právu nedostatečný. Pr. S. očitý do- statečnější než ušatý; Ušatý s. žádný s-ek. Rb., C. Jistší jeden s. očitý nežli 10 ušatých. Č. Viece jest s. očitý jeden nežli ušatých deset. Vš. V. 45. Nemůž nikdo sám sobě hodným s-em býti. Rb. O s-cích a svědo- mích; čeho se při s-ích hledalo a kolik jich mělo býti, aby bylo jejich svědomí platné, vz Rb. str. 111. —113.; kdo nemohl plat- ného svědectví vydati: s. měl pouhou pravdu seznati; kdy a jak se měli s-vé vésti, o tom Rb. 114. 117. O s-cích ve staročeském právě vz také Pr. 1869. str. 666. a násl. vz také: Svědectví, Svědomí, Průvod, Vš. 570.