Svědek
Svědek. Cf. Mkl. Etym. 391. a. S. ak- tový, Acts-, Pr. tr., souvěký. Mus. Bůh s.! Bei Gott! Dch. List na s-ka svědčiti ne- chtícího. Vz Vš. VIII. 29. Dva svědkové v každé při u práva dostačují. Cor. jur. IV. 3. B. LXV. Křivé s-ky proti němu vyvlekli Pass. 14. stol. Aug. jest s. na to ; Na to svědka jmámy. 13. stol. Mus. 1882. 120. Cf. Výb. I. 987., Cor. jur. IV. 3. 1. 437. nn., IV. 3. 2. 444. nn., Zř. zem. Jir. 478., 479., 700. — S-ky = škváry n. roztlučené sklo, jež se pod mezník vkládá. Přines s-ky od kováře. Us. u N. Bydž. Kšť.