Svěděti
Svěděti, ěl, ční; svědívati = svrběti, lek- tati, jucken, brennen. V. — koho. Svědí mne ruka, noha, hlava, oznobenina, ucho. Us. Zda pot smrti počíná lid svěděť? Sš. Bs. 197. Hanba ta ho velmi bolela a svě- děla. Plác. Velmi je to s-lo, že tak veliký oheň zlosti hořel mezi nimi. Čr. — koho kde. Že ho svěďalo ale nesvrbělo pod ra- nami. BN. — neosob. Svědí mne. Reš.