Svědomí
Svědomí, n. vědomost, vědomí, das Be- wusstsein. Mou volí a s-mím, mit meinem Wissen und Willen. A v tom listu aby ozná- mil, že jest taková hodná příčina nepří- jezdu jeho a to že bére na s. Zř. F. I. B. XL. 1412. Ms. Dle svého nejlepšího vědomí a s. J. tr. A bývá blud ve s., prvé: když člověk nevie, má-li učiniti, či nemá. Hus III. 108. — S. svědectví, vyznání svědkův, die Zeugenschaft, das Zeugniss. Vz Žer. Záp. II. 190. Tomu na s. dáváme tento list. S-mím (= svědky) se opatřiti. S. dáti mohl pod pečeti svou. Tč. Čtena s. dskami ve- dená. 1613. Hodným s-mím nemoc provésti. Tov. S. hostinských málo vážilo. Pk. Bráti stvořitele na s. Hus I. 94. S. dáti (svědčiti), vydati; svědky a s-ím něco provésti (osvěd- čiti). V. K s. někoho pohnati. Zříz. Ferd. S. něčí zlehčiti. Reš. S. pod přísahou vy- dati. Zlob. Svědky proti komu k s. pustiti. Ctib. S. ústní, písemní. Vz Vš. 570. S. li- stovní, die schriftliche Zeugenaussage, die nur Adeligen gestattet war. Gl. 328. S. sel- ské n. lidí selských. Vz Gl. 329. S. slepé, die blinde Zeugenaussage, dovolával-li se někdo veřejného mínění. Vš. 364. S. ústní, die mündliche Zeugenaussage, das persön- liche Erscheinen des Zeugen vor Gericht. S. živé, die lebendige Zeugenschaft, der Ge- gensatz von s. listovní. Gl. 329. Kdoby právem n. soudem ku snížení na své cti přišel, ten s. dáti nemůže. Rb. Aby mi ráčili dáti toho s. Hus 1. 144. Kdo tobě uvěří ? bude třeba s. 1502. Pan Burian Medek z Valdeka odsouzen cti, statku i hrdla, protože dal dvoje s. křivé, jedno proti dru- hému. Dač. I. 77. S. dáti na někoho. Vl. zř. 273. Já ti budu na s. Sl. ps. 67. Račte se s-mím tím spravovati; Obžalovaný vystavil jest s. zejména Matěje masaře; Jestliže svě- domím hodným na mne prokážete, chci vinen býti; V této při podlé vyznánie obo- jieho s. jest obžalovaný v tom krádeži velmi podezřen; Račte mi toho s. dáti; Žalobník na s. to se volá (= se odvolává); Žalobník s. listovnie pokládá ode všie obce, jakož se na ně vola (= odvolává); Odpovídatel po- sielá s. své, kterémuž žalobník praví, že nenie dostatečné. NB. Tč. Též sem jemu platil, jakož toho na hoře s. hodné jest po- staveno ; Což provodí jiným s-mím nežli přísežným v konšelstvi, to s. zde nenie dostačné; Posíláme obou stran s.; Jestliže to na Martina provede s-miem ku právu hodným, že to požive; Vyslovila s. takto; Své s. opustiti; Žalobník odvolal se na s.; K tomu s. že jest nižádný neobudil (ent- gegentreten); Žádal jest sobě roku chtě sobě širšie s. jednati; S. listovnie žalobník po- ložil jest; To s., jímžto provoditi chtěl, že ten dluh zpravil, toho jemu tak nesvědčí, protož jemu scházie na s.; Táhne se na s. jednoho člověka; To s. v té při není do- statečné; Pakli by to dobrým s-mím pro- vedla, chtěl by jí práv býti; Obstavenie rukojmie dva člověky vystavují ku s. a ti znají . . ..; To s. jeho svědkuov nevyznává nic o těch peněziech; S. činiti; Ženy v tejto při nemohú svědčiti ani jich s. tuto pří- jemno jest; Žalobnice tu ženu ve s. netrpí a praví, že se již byla odtud vystěhovala. NB. Tč. 4., 7., 8., 9., 10., 11., 13., 15., 20., 22., 26., 29., 32. A toho se táhne na listné s. Strážnických; Hanuš položil jest před nás list k s. pod pečetí pánóv olomúckých; Tím-li s-mím chceš mě přemoci?; Tomu na s. a pro lepší jistotu pečeť městskú přitiskli sme k tomuto listu; Má-li kto jisté s., vy- stav je, chcem ho slyšeti; Posíláme vám s. na polepšenie; A my sme za sebú žádného s. neměli, neboť se jest to noční věcí stalo; Druhé s. na Jiříka jsú vyznali před prá- vem; Na těch s-miech obviněný člověk ne- přestává; Mají-li s. jaké k tej věci; Však mám k tomu viece dobrých lidi k s.; Jsú jeho odporníci, jakož to jich vlastní s. listné ukazuje; Jich ve s. trpěti nechce pravě, že jsú jeho odporníci; Položili sme rok oběma stranám k s.; Položila před nás s. ženské pod městskú pečetí; Jestli ženské s. v právě příjemné?; To s. zamítá z té příčiny, že od jednej osoby pochází; Paní súsedo, co ty k tomu s. dieš?; Přinesl si s. listovnie v listu zavřitém. NB. Tč. 38., 49., 53., 69., 80., 81., 92., 108., 120., 141., 151., 165., 177., 182., 183., 184. A toho pán Bůh s. mé jest. To s. na polepšenie mu bylo; Má-li to s., jenž se po súdě stalo, stranám v ortel vsa- zeno býti obapolně čili jednej straně sto- liko a druhé nic ?; Jestli tiem s-miem chtěl svú při získati, to s. nenie dostatečné; Tomu pro lepší s. pečetku svú kázal jsem přidati. NB. Tč. 214., 241., 268., 272., 288. Poně- vadž při tom s. není pečeti jistcovy, tedy to s. není platno; Toho mám dobré s., což mi k mému právu třeba jest; Paní dala p. Petrovi jich s. popsána a ta p. Petr v Brně má vznésti na pány; To s. mají páni v Brně ohledati; On má své s. přinésti, od koho to zboží má; Zdýnka ukáže dobrým s-mím, že...; Mám na to dobré s.; Na tom dosti jest s. o tu věc; Byl na posudku svým svě- domím; A kdož by lepší s. o Starú Hříši vyvedl, ten aby toho požil; Byli na po- sudku a své tu s. vedli; Jeho list mám na s.; Na to mám dosti s.; Své s. před úřed- níky poslati; Něčí s. slyšeti; Na něčí s. se táhnouti; Paní Uršula proti tomu s. pra- vila ; K tomu s. jej pohoním; To chci uká- zati ubrmanským s-mím; Tu mají obapolně své s. před pány vésti; Vystavil živé svě- domí; Podvolil se na poctivé s.; Žádný tomu s. neodpíral; Toho dluhu žádného s. nemá; Podlé toho s. dal poručník svůj p.; Mám na to dobré lidské s. Půh I. 110., 132.,
204., 206., 265., 286., 381., II. 17., 123., 196.,
229., 252., 249., 2b8., 393., 450., 460., 488.,
491., 517., 554., 609. (Tč.). Svědek prve než
s. vydá, učiniti má přísahu; S. křivé, falešné
z úplatku a z návodu proti mně v této při
vydal. Kol. 22., 30. A toho má dobré s.,
neb jest přivolala lidi tu, kde se jí hanba
stala. O. z D. List hlavní, ve kterém i vy
na s. postaveni jste; A pro lepší a širší
toho s. prosil jsem urozených vládyk, že
jsou pečeti své dali přitisknouti. Faukn. 48.,
64. Ana s. k mé prosbě pan . . . své jsú
pečeti přivěsili podlé mne k tomuto listu;
A toho všeho pro lepší s., jistotu a potvr-
zení svú jsem vlastní pečeť k tomuto listu
přivěsil. Dsky. Dáti ústní s.; K s. pohoniti;
Obeslán byl, aby k svému s. stál a je vedl;
V s. nemá přijat býti, soll zur Zeugenschaft
nicht zugelassen werden; S. proti dskám
vésti. Vl. zř. 15., 23., 273., 411., 446. Kteříž
by listové byli pod pečetí na s.; S. dáti
osobně; S. dáti listem otevřeným (schrift-
liches Z); O každou věc takové listovní s.
bude moci dáti při úřadě desk zemských
(k soudu purkrabskému); Kteráž s. k sou-
dům zemským od měšťanů toho města při-
jímati bude; S. sepsati. Václ. II., XII., XXVI.,
XXVIII. S. listovní někomu dáti. Faukn.
Na s. se podepsati. Na s. toho sekretem
svým tento list zapečetil jsem. Us. Něčeho
s-ím dotvrditi. Koc. S. písemné dáti. Er.
Poháněli znamenitý počet měšťanů praž-
ských k rozličnému svědomí a zvláště komu
jsou co a kdo darů dávali; Aby jim roz-
kázal s. vydati. Bart. 275., 30., 36., 39.;
276. 8.; 279. 32. Dobré s. tisíc svědkův. Č.,,
Pr. Někoho k s. vésti; k s. se postaviti. Er.
S. v staročeském právu vz Pr. 1869. str.
669. a násl. Vz Svědek, Svědectví, Rb. 272. — S. = spis, upsání, die Urkunde. Nepokáže-li žalobník proti obžalovanému s. Ms. pr. kut. S. své posielá. NB. Tč. Tehdá jemu ta s. navrácena býti nemají. NB. Tč. 42. Posie- láme s. NB. Tč. 42. S. přinésti. Půh. II. 139., Zříz. Ferd. — S., vzhledem ku mravnosti a zákonu, das Gewissen. S. - schopnosť a spolu i pud posuzovati vlastní jednání se stanoviska mravnosti, z čehož povstává v nás buď cit spokojenosti (dobré s.) aneb cit ne- spokojenosti (zlé s.). Vz S. N. — S. v theo- logii = mravní mohutnosť, která člověka na předmětný zákon boží váže aneb tentýž zákon na jednotlivé činy člověka potahuje, buďtež činy ty již vykonány aneb mějte se teprv vykonati, das Gewissen, conscientia, owelátjói?. MP. 24. Rozeznávají : I. s. před- chozí, das vorhergehende G., c. antecedens, jež může býti 1. pravdivé, richtiges G., c. recta sive vera a nepravdivé čili bludné, bloudící, unrichtiges o. irriges G., c. erro- nea a sice buď vínne bludné, das verschul- det o. besieglich irrige G., c. vincibiliter erronea, buď nevinné bludné, das unver- schuldete o. unbesieglich irrige G., c. in- vincibiliter erronea. Zvláštní druh neprav- divého s. jest široké, volné s., das laxe G., c. laxa a úzkostlivé či vrtošivé s., das enge, ängstliche o. skrupulöse G., c. scrupulosa; 2. rozhodné, das entschiedene G., c. čerta a rozpačné, das zweifelhafte G., c. dubia, jehož zvláštním druhem jest tak zvané zmatené s,, das perplexe G., c. perplexa; 3. bdělé, das wachsame G., c. vigilans (jemuž prí- buzné jest s. utlé, das zarte G., c. tenera) a dřímavé, ukolíbané, ohlušené, otupělé, su- rové s., das schlafende, eingeschläferte, be- täubte, abgestumpfte, rohe G. — II. S. ná- sledující, das nachfolgende G., c conse- quens, jež jest buď 1. ospravedlňující či dobré s., das rechtfertigende o. gute G., c. benefacti, buď 2. odsuzující či zlé s., das verdammende o. böse G., c. malefacti. MP. 24.-29. — Otupělé s., das abgestumpfte G. MP. 30. Pojem, jsoucnosť či realnosť, výkon, pravdivosť, rozhodnosť, bdělosť, vlastnosti, vrtošivosť, výrok, hlas, zachování, zpyto- vání, obuzení, útlosť, dokonalosť, slasť, od- měna, strasti, pokuty, náhnětky, moc, pokoj s. MP. 24.—29. S. radí, srazuje, poroučí, soudí, chválí, potupuje, odměňuje, kárá, ozývá se, váže, zavazuje; jednati podlé, proti s.; hlas s. ohlušiti, otupiti, ukolébati, vzdě- lávati. MP. 24.-29.; Hý. On sobě činí příliš široké a prostranné s.; Dobrým s-ím svého ustoupiti mohl; Tou věcí s. své stížil; Těžké s. sobě nad něčím dělati, činiti; Žádného s. nad něčím neměti. V. S. své na radu vzíti. Kom. Mám v tom dobré s., že jsem nikomu neublížil; něčím v s. svém se ukojiti. Br. Dobré, zlé, hnětlivé, strašlivé, nepokojné s. Kram. Neděláš si z toho s. Us. Fch. S. tvé ti poradí, co dobrému nezavadí; Zlým za dobré sa odplácať jest proti s.; Kdo se chce poznati, nech pohledne do s., zví, jak mnoho platí; Zdraví, s., umění, nad ty věci draž- ších není; S. tvé buď zrcadlo k poznání tvojímu; Kdo sa spomstí podla svej vóle, poruší s. svoje; S. své každý vidí; Nepo- skvrněné s. v žaláři se směje. Na Mor. a Slov. Tč. Nemá s. za trojník. Us. Všk. Ti to mají na s. Kos. Ol. I. 310. Čisté s. obla- hoslavenuje rozumné stvoření; Kdo má dobré s., smrti sa nebojí; Dobré s. i v žaláři ve- sele zpívá. Na Slov. Tč. Zlý zisk súží s., kdo má jaké s.; Zlé s. ku trápení horší věci v světě není; S. čisté, potěšení jisté. Na Mor. Tč. S. mu spáti nedá. Us. Šd. Ne- mohouce ve svědomích svých pokoje míti. Bl. Živ. Aug. 46. Když jen to mňž býti bez s. ublížení. Dh. 16. U některých se také bez mála s. ozývalo; Výčitky a hryzení s.; Že člověk i bludného s. následovati povi- nen, ač . . .; S. hnětlivé uchlácholiti; Nemá Jidáš již hryzů s. Sš. Sk. 48., 113., I. 137., II. 367., J. 219. (Hý.). Kdo činí proti s., ten cestu sobě činí k zatracení; Viziž, aby naj- prve přecedil své s.; Súdce má míti dobré s.; Kterak nezčastné jest to s. a žalostivé, kteréž se zlými skutky zprznilo; S. se mútí z hriechov poznánie; Proč znamenáš malý hřiech ve s. bratra svého a břevna t. j. ve- likého hřiecha, jenž v oce t. j. ve s. neb v úmysle tvém jest, neznamenáš?; Břevno kdyby upadlo na oko, vyrazilo by oko i zkazilo, tak hřiech smrtedlný všechno s, kazí; S. ho kárá; Široké s. dává velikú všetečnosť t. j. prílišnú smělosť; A slove široké s., jako veliký pytel slove široký, že veliké věci v sě béře; A tak s. sobě z nich nečiní; S. jesť .své poznání, to věz, jímž se člověk sám zná, jest-li vinen hřie- chem čili nenie; Také má se člověk varo- vati s. příliš úzkého, neb to vede člověka k zúfalství; Vnitř s. hrozné, kúsavé; Viece má býti následováno (t, váženo) své s. nežli prelatov kletba; Kohož s. brání, svoboden jest mezi žalobníky; Kde s. nežaluje; Mezi řeči chvaličóv a tupičóv ku s. utéci sě máme; To porúčím tvému s. Hus I. 187., 449., 471., II. 6, 266.. 275., 276., III. 107., 108., 109., 124., 227.,' 228.,' 246. (Tě.). S. vřelo v, nich bez přestání. Bart. Š. se jitří. Rvač. Široké s. D. S. co formanská plachta (prostranné). Č, Mus. S. porušené. D. Svému s. odlehčiti. D. Náhnětek s. Us. S. ho hryze, bode, sužuje. D. Něco na s. míti; hnětení s. raněného nedá se hnedky hojiti; osten v s.; útlého s. býti; s. procitne; dostupo- vati někomu na s. Sych. S. si dělati. D. Svoboda s. a náboženství. Rb. Zahřímati komu do s. Vz Domluva. Č. Dobré s. nej- horší (= nejpřísnější) soudce; Jazykem lidí odbudeš ale s. nepozbudeš ; Dobré s. 1000 svědků. Pk. Dobré s. nad všecko jmění; Dobré s. ustavičné hody; Zlé s. ustavičná poprava; Kdo zlé s. má, hada za ňádry chová; S. dává hbitý rozum (kdo si zlého vědom, myslí vždy, že naň řeč padá); Dobré s. nad všecko jmění. Č. Zlé s. horké trá- pení, lib. Vz Spokojenost'.