Svědomý
Svědomý; svědom, a, o; partc, praes. pass. = vědomý, o kom víme, známý, be- kannt. Hus I. 90., 221., II. 120. Všeliká po- věst' dobrá, s-má hodna jest uvedena býti. Faukn. 108. Aby ty meze vyvedli dobrými lidmi s-mými. Půh. II. 620. Zde s-dora ne- byl, když sem přijel. BN. — komu. Jest to s-o všemu světu. Bel. S-o žádnému není. Troj. Buď vám to s-o. Us. To jest mi s-o. Svěd. Buď s-mo všem. Sedl. Rychn. 6. Což mi jest dobře s-mo. Let. 2. — NB. Tč. 29., 32 , 162., 195., 197., 206., 210., 275. — o čem. Aby, což by mu o tom s-mo bylo, před nimi seznal. NB. Tč. 242. Pakliťbych nebyl připuštěn k slyšení, tehdy buď s-mo všemu českému království, žeť to mú vinú ne- schází; Též jest i v Cechách, jakož vám jest s-mo. Hus 111. 276., 285. (Ťč.). Jemu jest s-mo, což je pro mně dáno věna. Pňh. I. 131. — Půh. I. 172., 204., 208., II. 20., 141., 460., 548., 597. — odkud. S-mo jest z mnohých čtení. Hus II. 178. — před kým. Jsou-li úmluvy s-mé před dobrými, ty aby sobě plnili. Půh. II. 138. — S. kdo o ně- čem ví, conscius, bewusst. Svědomého za vůdce (zvoliti). Kom. Učený a s. lékař. Boč. — kde. Svědom jsi na poušti. Num. — čeho v čem. Jsem sebe v té věci své- dom. Kom. V ničem zlém sebe s-a není. Jel. Čehož jsem v pravdě s-om. V. Všech mých cest s-om jsi. Br. Toho jsou dobře smi. Zř. F. I., Václ. XXVIII. Jsou moře s-mi. Troj. S. místa. Pref. S-om jsem toho. Št. Jsem sebe v té řeči s-om. Kom., Bl. Toho jsem dobře svědom. Us. Muž věcí lid- ských s-mý. Jel. Enc. m. 3. Kdo svědom jest své důstojnosti, snadno pod jarmo se nepodloží. Kmp. Ale toho svědom nejsem, dal-ii jest jemu jich čili puojčil. NB. Tč. 11. — NB. Tč. 65., 80., 100., 168., 219., 242. Pověz plnú pravdu, čehos svědom. NB Tč. 125. Pakli se co kradmo z těch rud dělá, toho já s-dom nejsem. Jest těch řek s-dom, ježto Kožišovu přísluší. Pňh. II. 597. Toho jsem s-dom. Hus II. 10. — čeho jak dlouho. My ptali jsme starých lidí, kteří jsu z mla- dosti otce jeho s-mi. NB. Tč 288. — komu. Ty můžeš hříchy ty, v nichž si sobě svě- dom, vyznávati. Kom. Jemu vše nesnadnosti s-my jsú. Pass. 17. (Hý.). Nic sobě svědom nejsem. ZN. Jest sobě toho s-om. Jel. To jest mi dobře s-o. Svěd. — čím, kým. S-mu sebou býti, že jest vinen. V.