Svědomý
Svědomý = známý. — komu. To je všem s-mo. Pass. mus. 397. S-má mi jest toho plná pravda. Brig. 3. a. Vyvedli ji na cestu s-mú. Pravn. 1345. — kde. To všudy u Hory s-mo bylo. Let. 249. — odkud. Z těchto písem jest s-mo. Krnd. 123. — S. = kdo o něčem ví. — komu. Svědom si mi více od 17 let (znáš mě). 1450. Kdo není sobě svědom, zasměje se klevetám. Pk. — v čem. Musil bych málo v práviech svědom býti. Arch. VIII. 190. — o čem. O nichž (o prosbách) jsou oni s-mější. Výb. II. 666. — čeho. Dům s-mý mnohých běd. Msn. Or. 43. Jiného nejsem svědom. Let. 362. Však jsem já toho svědom. 1450. Mus. Kteříž Prahy svědomi byli. Výb. II. 1017. Úředníci desk s-mí. Vš. 213. — kde. Je u nás s-má (zná nás). Val. Brt. D. 271.