Svěření
Svěření, n., die Anvertrauung. Vz Svě- řiti. S. čeho. Troj. Pravili jim to jako pod s-ním, im Vertrauen. Háj. S. důvěrné. Er. S. něčeho ku prodeji. — S. = víra, úvěr, der Kredit. Mus. — S. = statek, který se dědici poroučí tak, aby ho někomu třetímu dochoval, fidei commissum, das Fideikom- miss. S. důvěrné, Pr. měst., statku, Er. ; dědic ze s. Aqu. Vz Rb. str. 272. — S = svěřené zboží, když věc ne k užitku, ale jen ku schování jinému dána jest, die Hinter- legung, hinterlegtes Gut, das Deposit. J. tr., Brikc.