Svěřiti
Svěřiti, svěř, ře (íc), il, en, ení; svěří- vati, svěřovati = na víru dáti, uvěřiti, bor- gen, leihen, auf Treu und Glauben geben; v opatrování dáti, anvertrauen, befehlen; se = vyjeviti se, důvěrně se otevříti, spo- lehnouti, důvěřiti se, sich anvertrauen. Jg. — co komu: zboží, ženu a děti, Ros., hod- ným mužům úřady; někomu jmění, své taj- nosti, V., ovčákovi stádo s.. Kom. Nesvě- řujte každému všeho. Dch. Život svůj větru a vodě svěř. Ler. Co vám od Boha svěřeno jest. Žer. 321. Jsou vám svěřeny desky. Žer. 321. Žádal mne, abych mu svěřil 6 zl.; Švekruše svěřila tu truhličku ženě jednej ; A tak jsem jemu list svěřil; S-řil mu ten | statek.' NB. Tč. 133., 143., 177., 260. Co jsem jemu s-la. Půh. II. 593. A Kristovi s. nechtěli sú z mrtvých vstalému, ale řekli sú, že jest ukraden. Hus II. 249. — co na koho. Slaninu na psa s. Mt. S. - komu čeho. Malému dřevu svěřují lidé životů svých. V. Někdo vám přece ucha svěří. JT. Neb jsem jim toho svěřil. NB. Tč. 43. A my vám svých věcí s-li. Arch. I. 10. Těch pe- něz s-il jsem jemu; Svěřil jsem mu svého (boží Já jemi) jich peníze) svěřil. Půh. II. 371., 421., 584. (II. 508., 543., 586., 588., 593. — Té.). Kterýmž života svého s-je. Bur. Vald. Sepsaného kšaftu, kdo chce, může za zdraví svého dvěma osobám dobře zachovalým zapečetěného s. Koll. 55. — na jak dlouho. Milý Matěji, s-ji ti statek do mej příjezdy. NB. Tč. 260. — jak. Pod pečeti mlčenlivosti někomu něco s. Sych. Ale oni pravili, že nám svěřeno pod zpo- vědí. Let. 121. I svěřil se nám v tajnosti, že . . . NB. Tč. 85. S. někomu něco na pří- sahu. Zř. F. I. B. XXXVI. — co komu k čemu (kdy): k prodeji. J. tr. Při roz- žehnání-se s ním jemu naše věci k věrné ruce svěřili. Har. II. 62. — se komu v čem, čím, čeho (o kom). S. se někomu svými tajnostmi. Sych. S. se komu všeho. Reš. Jemu se všech svých tejností svěřil. V. S. se lodí, vodě. V. Já se mu v tom (toho) svěřil. Us. V tom se ti o sobě (o jiném) svěřil. Plk. Svěřil-libý se kdo ve své při kterému řečníku. Kol. 19. S. se někomu. Chč. 301., NB. Tč. 119., 275. Sám Ježíš ne- svěřoval se jim, poněvadž znal všecky. Sš. J. 45. Od té doby nesměl se nikde pánóm právě s. Let. 6.