Svěsiti
Svěsiti, il, šen, ení; svěšovati, svěšeti, el, en, ení = dolů věsiti, spustiti, herab-, her- unterhängen, herablassen; oběsiti, hängen, auihängen. Jg. — co: uši, Reš., D., křídla, D., hlavu, BO., oči. Žalansk., Šm. Všecky s. kázal (oběsiti). Plk. S-il nos. Mor. Šd. S-il hlavu, kriedla. Mt. S. S-ti hubu (hněvati se). Ros. Přišel vězeň domů, sednul si ke stolu, svěsil hlavu dolů; Hlavičku dolů svě- sil syneček můj milý. Sš. P. 145., 397. Snadno hlavu svěsíc chodili Hus III. 183 — co kam: k zemi tvář, Žalansk., hlavy. Br. — koho čím kam. Pokuta ta je hlavou k zemi svěsila. Měst. bož. — se komu. Obočí se mu svěsí.