Svésti
Svésti, svedu, sveď, -da (ouc), dl, den, ení; svoditi, il, děn, ěni; sváděti, ěl, ěn, ění, svázeti, svozovati. — S. — dolu vésti, voditi, herabführen, herableiten; s povrchu někam vésti, abführen, ableiten; odmluviti, abbringen; přemluviti, zavésti k bludu n. k hříchu, verführen, verleiten; zabiti, usmr- titi, von der Welt schaffen, tödten; odstra- niti, abschaffen, ableiten, wegschaffen, weg- bringen ; strčiti, auf Jemanden etwas schie- ben, aufbürden Jemanden etwas; dohromady vésti, zusammenführen, zusammenleiten; do- kázati, prospěti, poříditi, dovésti, richten, ausrichten, zu Wege bringen; dováděti, trei- ben, thun ; se — státi se, zdařiti se, ergehen. Jg. — co, koho: bitvu, boj, vádu; nic ne- svede; vysoko svedl svou pýchu. V. Sladké řeči svodie srdce. ZN. S. věno, löschen. Vl. zř. 512. S. vesnice, mlýny — zrušiti. Břez. 234., 235., 265. Někdo svádí přátely, aby pod tím svého dovedl, hetzt zusammen. Mus. III. d. 67. Ať jen něco nesvede! Us. Dch. Dalo mi to mnoho práce, než jsem je svedl (smířil). Us. Ntk. Ta muzika ji svedla. Msk. Hádání oč s. Jel. Er. m. 57. Sedláci les (= dříví) k šibenici s. měli. NB. Tč. 123. Pacholek je lživý jako pes prašivý, un dzě- vuchu svedzě jak muchu na medzě. Sš. P. 307. Nedala se svésti; Oni svedli lid. Hus II. 117., 153. S. koho (zavésti ku zlému). Kom. Svoditi milovníky. Troj. Kdo nás svedl, nechť nás rozvede. Prov. — co, koho odkud (s čeho, z čeho): s pravé cesty, z jeho domnění a zdání; se světa, ze světa, V., se schodů, Us., se skály. Jg. Svedl oheň s nebe. Br. Podezření se sebe svedl. Us. Nedal se s toho s. Ml. Dluh s domu s. Rk. Závady se statku svého s., Pr. měst., dluhy s domu. Us. Vodu s hořejších končin s. (vodu z dolů vyvésti). Vys. Vz Statek. Er. A na ratúze zvonijú, panenky z města svá- dijú. Sš. P. 156. Ty mne ze světa svedeš. Svěd. 1569., NB. Tč. 76., 96., 103. Král Fer- dinand mnoho lidí poddaných kázal z světa s. a zahubiti. Bart. 269. 30. S. někoho s viery. Kat. 1428. Ze všech údolí semo sveďte koně. Rkk. 13. Přijdú-li k vám falešníci, s viery pravé svodiece. Pass. 10. Smilstvím lid boží svedl s božího přikázání; Mnohé tu svedli s pravé viery, s boží cesty; Žes svedl Evu z mého přikázání. Hus I. 401., 352., III. 114 , 243. Svedl mne s práva slibiv ... Půh. II. 499., 595. S. závady s nemovitosti. J. tr. S. někoho s dobré cesty, GR., s viery. BN. — koho od čeho (čím). Svou lstí od moudrosti věčné je svedl. Kram. Válkou s ním nic nesvedeš (nepořídíš). Us. Pravé křesťany od pravé víry Kristovy s. Bart. 2. 17. Tu mě od toho póhona svedli; Tu ji svedl od práva. Půh. II. 93., 175., 277. (Tč.). Tímto dóvodem svedli sú lid od bo- žího prikázánie. Hus I. 148. — Troj., Vš. — co kde. Otakar na moravském poli bitvu svedl. Ml. S. koho v čem. Chč. 375. Svodí mým lidóm v jich městečku jich právo. Půh. II. 434. - co na koho, nač. Vinu se sebe na někoho svozuje (strká). Br. Svedl to naň. Us. Jeden žák sváděl to na druhého. Ml. Svedl na něho kluky z celé vsi. On to udělal a včil to svadí na mne. Mor. Šd. Rád by to naň svedl. Us. Dch. Sváděli to na našeho Martina. Us. Brt. (By lidé) na nás nesvedli. Er. P. 125. Svedl na mne hrubú žalobu. NB. Tč. 173. Dala jsem ju katóm sťati, měla na mne nesváďati; Na jinýho nesvedu, měla bych velký hřích, kdo pa- nenku vošidí, ten se (= si) ju musí vzít; Prosil ti ju pro Boha, pro Boha živého: Nesvádě toho na mne, sveď to na jinýho. Sš. P. 90., 379. (Tč.). Nedostatek prosby na někoho s. Hus I. 311. — co, koho jak : v hromadu. V. — J. tr. S. všecky pod
jedno. Nz. Kristov obyčej jest, aby v jed-
notu svedl. Hus I. 254. Po tvé vuoli se ne-
svedlo. Arch. I. 14. Všecky v jedno s. Nz. A skrze lahodné řeči svozují srdce sprost- ných. Sš. I. 147. Svodili lidi po své vóli. Hus II. 293. Ve lži své svozuješ. Štelc. — co, koho k čemu: k hodování, Hlas., k boji, Zlob., k zločinu. Ml. Něco k někomu s. (strčiti to naň). Ms. pr. kut. — J. tr. — co, koho s kým: někoho s nevěstkami s., Jel.; s někýmbitvu s. V. Někoho s někým s. (svaditi). V. Nic s ním nesvedeš (nepo- řídíš). Sych. Možná, že vás tam s ním ná- hoda svede. Němc. S tím nesvedeš nic. Us. Žkr. Kuklík svede Holuba s Vilémem. NB. Té. 185. I s čertem lidi svozují. Dh. 102. Kře- sťané polní bitvu s Turky svedli. Dač. 1.189. Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i s Ada- mem. Sš. P. 38. — kam. Sváděti vodu do rybníka struhami. Us. S. do dvora desátky. Půh. II. 240. Bratra z toho světa na onen svedl. NB. Tč. 72. S. vodu na mlýn. Půh. II. 494. — co, koho čím: znamením. Chč. 624. Jakož se Jan na mne svedl hrubú ža- lobú. NB. Tč. 170. Ěeči ty lidské mysli svádějí bliktrami a blyskotami marnými. Sš. II. 209. Najprve mlýn mi jest tu muoj vlastní svedl mocnú rukú. Půh. I. 236. Kněžie lid příkladem svodie. Hus II. 261. Svodiece je svými lživými řečmi. Hus I. 262. — o čem. A o tom sem jinde mnoho svedl písma. Hus II. 206. — co proti komu. Br. — koho kudy: po zámku. Vš. — Br., Pref. — kde, okolo koho sváděti, svoditi = dováděti. Us., Kb. — co, se komu (kde). Zle se mi svedlo na cestě. Us. Někomu kopí svo- diti (odraziti). Troj. — se — hanebný, ne- cudný život vésti. V.