1. Světiti
1. Světiti, svěť, -tě (íc), il, cen, ení; svě- tívati — svaté činiti, Bohu obětovati, weihen, heiligen; nepracovati, leiern, feierlich bege- hen. Jg. V gloss. 13. stol. Mus 1880. 123. — abs. S. a zaháleti. Reš. Mnozí se holí, řídcí světí (ne každý hodí se za kněze). Prov. — co: školu, svátek, den (nepracovati) atd. Us. Světí Míchala (pije; bryndá nápoje). Us. Šd. S. vodu, sůl, palmy, víno, svíce, sochu atd. Us. Šd. Tam památku veselí tvého s. budu. Žer. 11. S. věc n. osobu — od služby světské odrůzniti a jediné službě boží přivtěliti. Sš. Sk. 150. Post' pateček, svěť svateček, požehna ti Bůh stateček. Sš. P. 787. S. ciesaře. Dal. 107. S. neděli, Hus I. 112., 369., kostel, Ib. I. 303., den svá- teční, 1b. II. 73., 373., 409. Neděli s. jest se od hřiechu zdržeti, diela tělestného pone- chati a pilnosti světské a o Bohu mysliti, jemu slúžiti a všichnu snažnost' k svému spasení libě přiložiti. Hus II. 409. Buoh přikázal jediný den do téhodne s. Hus II. 410. S. půst. popy. BO. Martinka rád svě- tívá (rád dobře papá). Kdo Martinka často světí, husy, koury mu zaletí (statek dýmem mu vyletí), dům, dvůr, louku i dědinu při- vede vše na mizinu. Prov. — koho nač: na kněžství, na biskupství. D., Dal. 5tí., Br. — co komu: život svůj Bohu (obětovati), D., někomu svou píseň s-titi. Puch. — co za co: Turci pátek za neděli světí. Vrat 67., Mk. — co čím s kým: něčí svátek s přátely hodováním s. Někoho holí světiti (bíti). Kto tě knězem světil. M. Olejem ho světiv zmazal. Hus I. 180. — koho kde: v kostele. Us. Filibert kostely po Praze znova s-til. Let. 115. Jméno božie sě v tom rodu světí, když sě vôle božie naplní. Hus I. 327. — čeho: kněží, kostelů, šp. místo co: kněze, kostely. Brt. — proč. Netoliko z peněz světí žáky ale i pro přízeň. Hus I. 417. Pro penieze duchovně malomocného světil; S. oltáře z peněz. Hus I. 418. Onen pro obroky na kněžstvo sě světí, by těch nebylo, nesvětil by se. Hus III. 171. — jak. A jeho s velikú ctiú světichu. Dal. 129. — k čemu. Když jest svěcen k bi- skupstvie, co jest dal, bylo jest zlato, co jest ztratil, byla jest duše. Hus III. 235. — kdy. V svátek s. Hus I. 121. Každá víra jinak světí: Turci v pátek, židé v sobotu, křesťané v neděli a ševci v pondělí Bayer. — se s čím — dlouho něco dělati. Us. Tr.