1. Světlo
1. Světlo, světýlko, das Licht. S. diffusní, drazem rozptýlené, ZČ-, přímé, nepřímé, Jrl. 320., 324., bílé, barvené, jednoduché, Mj. 270., fluorescenční, vidmové, SP. II. 139.; aberrace, absorpce s-la, Ott. I. 55., 97., polarisace s-la. MS. 178., 183. S. se přímočárně šíří, MS. 133., rychlosť, odraz, jednoduchý lom, rozptyl, křížení, ohyb s-la, 135., 139. a 147., 145., 157. a 166., 173., 177., lom plochou kulovitou, lom s-la ve hranole. 150., 155. S. slávy. Hlv. 84. S. jak v oku. Na Hané. Bkř. S. se rozlilo. Kos. On jest s. tohoto světa. Chč. P. S. věčné ať jim svítí. Us. Pdl. První paprsky historického s-la. J. Lpř. Více svěc, více světla. Us. Ten nebude už dlúho světla páliť (dlouho živ). Val. Slavě. 107. Se svým na s., s cuzým do kouta. Kmp. Gr. 50. — Hádanka. Koupí se to za trojníček, je toho plný pokojíček. Km. 1886. 738. — S. = poznání. S. víry Kristovy. Us. Pdl. S. spra- vedlnosti nám nesvietilo. Št. Kn. š. 24. Nemíti o něčem s-la. Dch. — S. = svítící věc atd. Zvolna haslo s. života. Osv. Co se spálí toho s-la! Us. Dch. — S. = co rozum osvěcuje. S., ne meč slávu vydobude. Vc. Lab. 241.