Světlý
Světlý; světel, tla, o = jasný, svítící se, netmavý, licht, hell, klar. Strsl. světlt, luci- dus, von svět?, Suff. -l?. Mkl. S. noc, karnyol. Kom Světlým učiniti, udělati. V. S. pokoj, Jel., studnice (čistá), Reš., oko, Us., barvil. S-tlý oblak, s. vlasy, les, den. Us. Šm. Rostl. Světlý odraz, der Widerschein. Dch. Byla s. noc. Sš. P. 318. Tak z angela s-ho sám se pýchú učinil ďábla temného. Hus I. 184. S. muž, das Irrlicht. U Místka. Škd. — čím. Hospodář sám má světel býti dobrými skutky. Št. Kn. š. 97. S-tlý ohněm. Št. 71. Lúka letní travú s-lá. Kat. 713. — S. lom = dobývání podenní, odkryté, pod širým nebem, odkrytý lom, roznos. Hř. — S. (zastr.) vidomý, vidoucí, sehend. Počechu činiti divy, slepé světly atd. činiti. St. skl. — S. = srozumitelný, deutlich, klar. S-é učiniti; s. důvod, ponětí, D., příklad, Kom., výmluv- nost. Jel. Jest prikázánie Pána s-íé. Hus I. 223. — S. malý a velký, vsi v Krumlovsku. Vz Tk. III. 104. Vz světlá (ves atd.).