Světnice
Světnice (zastr. světlnice), e, světnička, y, f., v obec. mluvě: sednice (Kts.), ve vých. Cech. a mor. seknice, Jir., u Kyjeva sednica, u Uh. Hradiště setnica, Tč., jinde na Mor., slov. a rus. světlica. Gb. Hl. 96. S. vzniklo dle Gb. Hl. 96. ze světlice buď bezpro- středně změnou ĺ v ň, buď přisutím ň a pak odsutím ľ; druhému prý výkladu svědčí staroč. světlnice. Dle Prk. v Arch. f. slav. Phil. II. vzniklo světlice z adj. svět?l?, svět- nice z adj. svět?n?. Cf. sloven, světen. Jir. odvozuje s-ce od zastr. sienice, das Zimmer, die Stube. Mkl. učí, že s. svět -|- ?n? -|- ica (ica tritt an durch ?n?, gebildete Adjektiv). Mkl. B. 294., 305. S-ce světlá, veselä jizba. S. soudní, Gerichts-, královská v kostele, k učení, Studirstube; k modlení, V.; radní (radnice, Rathsstube , hospodského (krčma), I)., sedací, rokovací. Er., sněmovní, Land- stube. Zříz. Ferd. S. hrací, obydelná, dětská, Us., pro mužstvo, Mannschafts-. Csk. Vzal pán paní za ručičku a vyved ju na svět- ničku; Půjděmy do zadni světničky, naj- děmy v kufrách dvacetničky. Sš. P. 179., 701. S. obecní, bradýřská (holírna), Scher- stube. Kom. S. kamny se zahřívá. Kom. Vz Dům, Nářadí, Pokoj.