Svévolně
Svévolně (zastr. a dosud na Mor. svá- volně). S. = úmyslně, sám od sebe, dobro- volné, nach eigenem Belieben, freiwillig; rozpustile, muthwillig. S. své zdraví ničiti, ztratiti. Dch. Od kacířství s-ně k víře kato- lické přestupovali. Bck. II. 2. 303. Muž s. od ní odešel; S-volně něco dělati. NB. Tč. 194., 279. Nechtí pod žádným řádem býti, ale svobodně a s. hřešiti. Čr. S. (aus freien Stücken) poháněti nechtěli. Zř. F. I. D. XI. — S. žíti (svým rozumem, rozpustile). Ros.