Svézti
Svézti. Ať vůz kamkoli jede, jen když se člověk sveze (o sobku). Dch. — se kam. K noži se svezla ruka. Vrch. Bezděky sve- zla se v křeslo. Šml. — se kudy odkud. S. se po sněhu s kopce. Sá. — se odkud kam. Oko jeho svezlo se s předmětu toho na jiný. Us. Roucho s ramena se svezlo. Čch. Bs. 69. Po svahu do hlubiny se svezl. Pdl. S. sáňky po sklonitém chodníku na hlavní chodník. NA. IV. 152. — komu. Meľs na to chuť, ale svezlo ti (zklaplo). Mor. Vhl.