Svíce
Svíce, strč. sviace, přehlas. sviecě, svíce; gt- svicv. staršího svěc, Gb. H. ml. I. 383., 193. Svíce, když na slunci v prostranství jest, malé světlo má, než když jest v komoře, více svítí. Bl. Gr. 300. Čím více svíček, tím větší jest světlo (čím víc dobrých lidí, tím lepší rada). Bl. Gr. 308. Zhas' jako svíčka, která dohořívá, když nedostatek hořlavého má změti. Vrch. Rol. XXIIL—XXIX. 79. O pověrách k svíci se táhnoucích vz Zbrt. Pov. 167. — S. k pálení souzených = smolnice. Hrš. Nách. I. 311.