Svícen
Svícen, cnu a cna, m., na Slov. svítník a svcník, u Opav. a na Mor. svíčník (Klš.); svícníček, čku, m = náčiní, ve kterém hořící svíčka stojí, der Leuchter. Jg. Přípona -en (-?n?). Mkl. B. 151. Svícen plechový, mo- sazný, z nového stříbra, stříbrný, visutý, Us., s cívkou. Rohn. S. korunný, Kron-, stěnný. Wand-. Dch. S. s dvěma, s třemi rameny, Us., plynový. S. sedmiprutý, der siebenarmige L. (ve svatyni chrámu jerusa- lemského); Těmi slovy se táhneme zvláště k té části našeho národa, jenž v církevním životě na s. postavena jest (—předkuje). Sš. L. 9., Mt. předml. — S. = lucerna. Ž. wit. 17. 29., 131. 17. — S. = svíce královská, di- vizna. Vz Svíce. V.