Svícen
Svícen. Mkl. Etym. 333. a. Svícínek, svícének. Us. Svietlo na sviecen postaviti. Žvt. otc. 48. a. S. ramenový, Armleuchter, biskupský, dělnický postrkovací, Arbeits- leuchter zum Schieben, s kloubkem, Char- nier-. Šp. Něčí zásluhy na svícen postaviti (ukázati). Bdl. Pod svícnem státi. (Čeští bratři hříšníky zjevné z jednoty vylučo- vali. Chtěl-li kdo opět do ní přijat býti, musil uprostřed sboru stoje odprositi a slí- biti, že se polepší. A poněvadž uprostřed obyč. visel veliký svícen, tedy o takovém říkali, že stál pod svícnem). Slavata I. 42. — S. nebeský = hvězda. Exc. — S., cna, o, os. jm. Arch. VII. 286.