Svítati
Svítati. Mkl. Etym. 332. b. — kde. V korunách sosen s-lo ráno. Hrts. Svitne
slnko nad Kriváněm. Hdk V mysli svitne
hnutí jemnější. Kyt. Na západě svitlo
slunce jasné. Exc. — odkud komu kam. Z dálky město maličké svítá mi pod obrv. Osv. VI. 219. — jak. Stříbro bledě s-tá. Vrch. — čím: loktem (má košili na lokti roztrhanou). Us. Vhl. — se = dohromady se uvítati. Tam se s-me. Orl. III. 76.