Svléci
Svléci, svláčiti, svlačovati. — co. Svla- čujíce šat. Bart. 344. S. stud. Lpř. S. rúcho. Pass. Některé z kněžstva svláčili. Krnd. 173. Tu jej počechu svláčiti. Tand. 175. b. Cf. Obláčiti. — co komu. Někomu zajíce svlékati, Jemandem die Castanien aus dem Feuer holen. U Buděj. Ks. Ale ti už zvlečú ten pekný dolomáň. Btt. Sp. 14. — odkud. Sleku s něho rúcho. Hr. rk. 89. b. Rytieři s něho rúcho svlekú. Pass. 201. Užerník zvliekne aj košeľu z dĺžnika. Let. Mt. sl. VI. 1. 54. — koho čeho. Všeho rúcha (ho) svlekše. Pass. mus. 425, 432. — kde jak. Kázal ji čistoniti před sebú. Pass.