Svolati
Svolati, svolám, lej, laje (íc), al, án, ání; svolávati, zusammen-, be-, aufrufen, auf- bieten. Jg. — co, koho: bouři (lid po- bouřiti), vojsko. V., schůzi, Dch., dlužníky, sbor, žákovstvo. Hus II. 302., I. 461. Máti syny s-vala. Sš. P. 192. — koho k čemu, kam (čím): lid k božím službám zvoněním s. Kom. Volavec svolává ptáky k nastražené vnadě. Sych. Myslivce troubením na roh k honbě s. Us. Šp. S-lali obec k takovému skutku. GR. — co kdy: sněm v důležitých věcech s. Kom. Po třech pak dnech svolal náčelníky židů. Sš. Sk. 291. — koho oč: sudí nás o to svolal. Mus. — koho kam: všecky na jedno místo, Jg., lid na vojnu s. D. Lid před síň chrámovou s-lati. Flav. Síru a oheň na někoho svolávati. Us. Dch. Všecky do prostředka s-la k Helišce. Sš. P. 725. Konšely svolal k tej věci. NB. Tč. 152. A svolává k tomu peniezi nalezenému přietelnice. Hus II. 266. Svolali u vieru křesťanskú dobré i zlé. Hus II. 381. — se s kým. (volati koho). Nevím, kde se s nimi budu svolávati. Ros. — kam proč. Ani se pro obžerstvie na posviecenie, na svatby i do krčem svolávají. Hus I. 123. — jak. Rúčiem Masem svoía své voje. Rkk. 11. — kde. P. Jindřich u Praze veliký dvór s-lal. Jir. Anth. I. — koho (gt.) šp. m. akkus. Kníže svolal všech svých rádců šp. m.: své rádce. Brt., Brs. 86. Cf. S. — aby. Svolal žákovstvo, aby dali na pomoc zaplacenie na plášť. Hus I. 461. a j.