Svorník, u, m
Svorník, u, m. — svor, die Klammer, das Band. Železo k železu sem připojené. Pam. kut. — S. u cepu, vz Svor. S. u pluhu, železný hřeb, kterým se váhy k pluhu při- pojují, der Pflugstoss. D. — S. u vozu, vz Svorní. Us. — Vz Rozvora. — S. = závě- rečný kámen v klenutí. Vz S. N. — S., ve mlýně, vz Svor. — S. šroubu, der Schrauben- bolzen. Šp. S-ník nýtový, der Nietbolzen. Čsk. — S., a, m., osob. jm. Mor. Šd.