Svrběti
Svrběti, 3. os. pl. svrbí, svrbě (íc), ěl, ěni; svrbívati, jucken. — abs. Hlava bolí, kapsa svrbí (po plesu). Prov. Kde nesvrbí, nedrb. Mus. — koho. Svrbí jazyk toho, kdo ví co tajného. Č. M. 78. Svrbí ho krev i jazyk (nemůže-li kdo něco smlčeti. Us. Šml. Svrbí ho kůže (o lidech všetečných, chce-li se jim výprasku). Ros. Každý nej- lépe ví, co nese (kde ho bolí, svrbí a kouše). C. Žadosť cti jej svrbí. Kom. S-bí vás dlaň (béřete rád úplatek). Us. Dch. Žena repce proti muži, jak ju chrbet svrbí. Slov. Tč. Svrbí mne levé oko. Brt. S. 20. S-lo ho dobré bydlo. Msk. Koho svrbí pravá dlaň, bude platiti, koho levá, bude peníze bráti; Když svrbí záda, budou v pekle hody. Kda. Svrbí-li tě oči, očekávej mrzutosť. Mor. Česati ano nesvrbí, stonati ano nebolí. Vz Marný. Lb. Míchá se, ano ho nesvrbí (míchá se. več mu netřeba). Když tě nesvrbí, ne- drbej. Kde tě nesvrbí, nedrbej, abys při- česů neudělal; Kde tě nesvrbí, nedrbej a psa, když chce spáti, za ocas netahej. Lb. Svrbí-li tě kůže, dej se do toho (do pra- nice). Sych. Každý nejlépe ví, kde ho s-bí (kde ho střevíc tlačí, hněte). Prov.