SvrbětiSvrběti. Cf. Mkl. Etym. 330. a. Svrbí, svrbi, škrab škrab škrab! Volá rákosník velký. MzO. 1890. 65. Svrbí-li levé oko, rád něco uhlídáš, pakli pravé, budeš pla- kati. Mor. Vck. Svrbí ho 1'avé oko (= bojí sa nešťastia). Rr. Sb. Svrbí ma nos, budom mať mrzutosť; S-bí ma brucho, budem mať kmotru; S-bí ma řiť, spomínajú ma páni = dají poddanému výplatu na
zaduici. Slov. Rr. MBš. Kde jich nesvrbí, nečeší. Dh. 101. —
koho,
kde. Když tě co na jazyku svrbí (když nemůžeš tajemství smlčeti). Hvlč. I.33.
