Svrhnouti
Svrhnouti, hnul, ut, utí, svrci, svrhu, svrz, svrha (ouc), svrhl, žen, ení; svrhovati = dolů vrci, shoditi, herab-, herunter-, ab- werfen, abschütteln; dáviti se, speien, sieh übergeben; se = spadnouti, niederfallen, zu Boden fallen: nepodařiti se, ab-, aus- arten. Jg. — co, koho. Kůň svrhl zuby. Reš., jezdce. Ros.. Kom. S. lesy (srubati). Boč. Š. lékařství (= lék, dáviti se). Krab. Jelen s-hl parohy. Šp. — co, koho odkud: se skály, s lavice a polštáře (s úřadu s úřadu; jho se sebe s. V. Vítr svrhl krov s palácu. Dač. I. 73. Abychom mohli svrci s sebe břiemě velmi těžké. Hus I. 334. S. někoho s okna, s trůnu. D. S. břímě s sebe. Jel. — co kam: kámen na někoho s. Ros. V oheň svržeš je. Ž. wit. 139. 11. Do hrobu je svrhují. Er. P. 182. S. koho u věčné za- tracenie. Hus III. 117. S hráze do rybníka, Us., s nebe do pekla s. Kom. — co komu. Co oni pravili, to jim svrhl. Plk. Pan sudí odpovídaje předně mu ten příklad o panu Tasovi z Lomnice svrhl. Žer. On vymlouval se dvojí věcí, ale obojemu ode mne svr- ženo bylo (widerlegen). Žer. — se = nepo- dařiti se. Svrhl se člověk, živočich, strom. Jg. — se kde. Něco takových částek ve vodě se svrže. Toms. — koko kudy kam čím. Svrhl ho přes zábradlí po schodech na dvůr pod vůz, s peci za kamna rukou vlastní. Us. An těmi všemi úmluvami svrhl (zamítl je) a ku škodám mě připravil. Půh. II. 162. — čeho šp. m.: co. Brt.