Svrchu
Svrchu, adv. = s hory, na vrchu, po vrchu, na hoře, oben, obenher. V. S. splý- vati (po vrchu plovati). D. Ne což je na zemi, ale což je svrchu; Ješto je v nebi svrchu a ješto je na zemi dole. Št. N. 256., 293. Záda s. mají lopatky, pak ledví, potom zadek. Kom. Š. jmenovaný, řečený, ozná- mený, míněný, dotčený, psaný, nadepsaný. Us., D., Knst., Byl., Záv., Výb. II. 383., Tov. 96., Zř. F. I. Vz Doma. S. dotčená pře; Jakož se s. píše; To všecko s. psáno stojí; Což jest kúpil před dobrými lidmi s. jmenovanými. NB. Tö. 6., 29., 200., 258. Nadbyt, ješto v tom dvoru byl s. i zespod; Ženu s. jmenovaného Ondřeje; Jakož se s. jmenuje; Pro nezaplacení s. psaných 600 kop gr. pokládám škod 500 kop gr. Půh. II. 92., 117., 242., 577. (Tč.). I budeš vždy s. ale ne vezpod; Ktož budeš čísti toto s. psané ukazadlo; V kterýžto den nad námi s. bude súdcě, vezpod peklo; Palma z duolu jest ostrá, ale s. krásná, listím a ovocem ozdo- bená. Hus I. 55., 478., II. 13., III. 88. (Tč.). — S. = povrchně, oberflächlich. Počítal jsem to jen s. V Kunv. Msk.